Šimko, Dušan : Esterházyho lokaj

Knižní novinky | 13.7.2009 | rubrika: Knižní tipy | strana: 26 | autor: MILAN ŠILHAN

Na dvoře Esterházyů

Uherský kníže Nikolaus Esterházy (1714-1790) byl velkým milovníkem hudby a dlouhá léta zaměstnával skladatele Josepha Haydna na svém krásném zámku v Esterháze („uherské Versailles“). A právě tam (zhruba od roku 1765 až do smrti knížete a Haydnova odchodu) se odehrává román Esterházyho lokaj slovenského spisovatele Dušana Šimka (1945), od roku 1968 žijícího ve Švýcarsku a působícího na univerzitě v Basileji, od něhož vyšla loni česky kniha povídek Maraton Juana Zabaly. Jeho román z roku 2000, který působivě evokuje atmosféru venkovského sídla s vlastní operou (pro 400 diváků), loutkovým divadlem a „Musikhausem“, vyšel v nakladatelství Prostor v překladu Evy Josífkové. Oním lokajem z názvu může být v přeneseném slova smyslu jak hudebník ve službách knížete Haydn (od jeho smrti letos uplynulo 200 let), který musel nosit livrej (v knížecích službách byl od roku 1761), tak i další důležitá postava, vrchní správce Rahier, přísný, schopný, spravedlivý muž; ale třeba i příjemná, talentovaná italská mezzosopranistka Flavia Antonia Pozziová nebo krásná sopranistka Anna Zanniniová; především však je to Žid z nedalekého eisenstadtského ghetta Izák Abeles, který je coby sedmnáctiletý mladík přijat jako lokaj a podporován Rahierem se vypracuje přes pomocného písaře až na intendanta knížecí opery, což bylo v té době pro Žida nevídané. Izák za to však musí zaplatit tím, že se zřekne víry svých předků. Je však ctižádostivý a ví, že jinak by úspěchu nedosáhl. Román je barvitým obrazem té doby – mj. ukazuje právě i postavení tehdejších Židů. Vedle knížete se zde objeví i samotná císařovna Marie Terezie – kapitoly, které líčí její návštěvu v Esterháze, jsou strhující. A podobně i vykreslení zákulisí celého panství i opery a Haydnovy kapely – se všemi problémy a hašteřením muzikantů, zpěváků a herců, lokajů, služebnictva a husarů, Židů, sedláků i poddaných. Šimko připomene i známou historku kolem Haydnovy symfonie „Na rozloučenou“ či požár zámecké opery v roce 1779 a stavbu nové opery. Přináší i typický obraz „papá“ Haydna jako laskavého, optimistického, nesmírně pracovitého, ale i pedantského a suchopárného člověka, jehož sláva mimo esterházyovskou operu pomalu roste k pýše a spokojenosti knížete. Pro nás blízké a jistě zajímavé „středoevropské“ téma je v knize podáno také rafinovanou technikou časové a dějové diskontinuity, která je však čtenářsky přístupná a díky bohatému ději a spoustě historických podrobností i velmi atraktivní. Takových historických románů opravdu nenajdeme mnoho.