Close

Vice výsledků

Generic selectors
Přesná shoda
Vyhledat v názvu
Vyhledat v anotaci
Post Type Selectors
product
Filtrovat dle žánru
Ohlasy médií

Lukeš, Igor: Československo nad propastí

MF DNES | 24.2.2014 | Alena Slezáková

Na dva a půl milionu lidí se 24. února 1948 v poledne zúčastnilo hodinově generální stávky. Dopolední pokus národněsocialistických studentů zorganizovat pochod Prahou byl neúspěšný. Ve Washingtonu prohlásil americký ministr zahraničí George Marshall, že hrozící převzetí moci komunisty v Praze na mezinárodní situaci nic nezmění, protože Československo stejně už od počátku poválečného období sledovalo sovětskou linii.
O den později si na tribuně Klement Gottwald vymění pokrývku hlavy s Vladimírem Clementisem, jehož později nechá popravit, a pronese proslulá slova: „Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky… Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal.“
Marshallův citát i název tohoto textu jsem převzala z knihy česko-amerického historika Igora Lukeše Československo nad propastí. Nese podtitul Selhání amerických diplomatů a tajných služeb v Praze 1945–1948 a její český překlad právě vydalo nakladatelství Prostor. Autor v úvodu upozorňuje, že ji psal pro americké čtenáře – s nadějí, že bude vydána i v Praze.
Stalo se. Naštěstí, protože Lukešova kniha by měla patřit k povinné četbě, což se přirozeně nestane, tak ji alespoň doporučuju. A to přesto, že některé pasáže mohou českému čtenáři vyrazit dech, třeba označení Jana Masaryka za chronického zbabělce. Autorův odsudek si vysloužil tím, že se nepřidal k demisi dvanácti národněsocialistických, demokratických a lidoveckých ministrů. Život mu to nezachránilo; o příčině jeho smrti Lukeš nespekuluje, jen si klade otázku, zda by vždy elegantní a svého vzhledu dbalý muž vyskočil z okna v pyžamu. A je trpké číst si o předních národněsocialistických politicích, kteří v době vrcholící únorové krize odjeli na lyžařské závody.
Ale Lukeš rozhodně nešetří ani Američany, kteří z jeho pohledu postupovali v Československu v prvních poválečných letech až neuvěřitelně amatérsky. Zejména to platí o osobě velvyslance Lawrence Steinhardta, jehož nezdolně optimistické zprávy zasílané do Států musely vyvolávat dojem, že se v Praze nic neděje. Pokud tedy ambasador v Praze právě byl – Lukeš se vůbec netají nechutí k muži sice vysoce inteligentnímu, ale až příliš často dávajícímu přednost soukromým zájmům před diplomatickým posláním.
Na základě stovek prostudovaných archivních dokumentů i osobních rozhovorů hledá Lukeš vysvětlení základního problému: proč Československo spadlo tak snadno komunistům do klína. Vlastně je neznáme dodnes. Jistě, komunisté získali v prvních poválečných volbách v roce 1946 čtyřicet procent hlasů (na Slovensku však zvítězila Demokratická strana), ale prezidentem Benešem počínaje kdekdo kalkuloval s tím, že volby plánované na jaro 1948 přinesou jejich oslabení o pět až deset procent. Pokud se i v tom Beneš nemýlil stejně jako ve své víře ve Stalinovy dobré úmysly. Autor upozorňuje i na „mýtus Jalty“ – názor, že nás při tehdejším setkání Američané víceméně Sovětům pustili. Ten mýtus byl mnohokrát vyvrácen, ale přežívá dodnes.
Československo v únoru 1948 spadlo do propasti na více než čtyři desetiletí. Máme se při pohledu do historie bát, že demokracie nikdy nedokáže čelit hrubé síle?
 

Přidat komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *