Kerr, John: Nebezpečná metoda

VašeLiteratura.cz | 26. 4. 2012 | Jiří Lojín

Jedinečná kniha o historii psychoanalýzy

Nakladatelství Prostor vstoupilo na nejistou půdu a vydalo velmi zajímavou knihu Johna Kerra Nebezpečná metoda. Možná se může zdát použitý výraz „nejistá půda“ v souvislosti s tímto titulem poněkud nepochopitelný. Vždyť mu zdánlivě vše hraje do karet. V kinech se promítá velmi dobře hodnocený stejnojmenný film Davida Cronenberga a námět pocházející ze světa duševně chorých, navíc pohlížený přes sexuální stránku je pro čtenáře a diváky také dostatečně přitažlivý.

Záludnost Nebezpečné metody – v tomto případě mám na mysli knihu, nikoliv psychoanalýzu – tkví v okruhu potenciálních čtenářů. Vzhledem k jejímu filmovému zpracování je předpoklad, že po ní sáhnou lidé navnadění filmem. Přestože je tento film ceněný pro svou velmi korektní práci s fakty, upřednostňuje příběh, čili je zaměřený převážně na léčbu hlavní hrdinky ztvárněné Kierou Knightley. Tahákem pro diváky jsou její traumata pramenící z dětství. Takové čtenáře může kniha zklamat a v ohlasech jsem takové reakce i zaznamenal. Důvod je jednoduchý – Nebezpečné metoda je kniha populárně vědecká. Nutno poznamenat, že výtečná. Proč tedy „nejistá půda“, pokud jde o tak kvalitní populárně vědecký text? Pro zájemce o psychoanalýzu a dějiny psychiatrie může být obálka a titul odkazující na komerční film poněkud odstrašující. Reklama na knihu Johna Kerra by měla být zaměřena právě na ně, i když jsem přesvědčen, že lidé s hlubokým zájmem o tento obor tento titul znají a vědí, oč ve skutečnosti jde.

John Kerr vytvořil velmi pozoruhodný text, ve kterém spojuje události, korespondenci, vědecké práce a vzpomínky týkající se Carla Gustava Junga, Siegmunda Freuda a Sabiny Spielreinové. Nezpracovává je románovým způsobem, ale ve stylu populárně naučných publikací. Využívá citace a prokládá je vysvětlením, které čtenáři pomůže pochopit vazby mezi nimi a jejich význam nejen pro zúčastněné osoby, ale i pro odbornou veřejnost zabývající se psychoanalýzou. Situace v této oblasti byla na začátku století velmi vzrušená. Siegmund Freud prosazoval své teorie a prostřednictvím jejich aplikace zaznamenal prokazatelné úspěchy při léčení svých pacientů. Jung byl mladý lékař, před nímž se hvězdná kariéra teprve otevírala, a Freud v něm viděl svého pokračovatele, potažmo svého syna.  Na základě následujících událostí lze spekulovat, že Sabina Spielreinová měla na vývoj psychoanalýzy i vztahů mezi Freudem a Jungem naprosto jiný vliv, než by si kdy vůbec představovala. Pravděpodobná příčina je zřejmě ona „nebezpečná metoda“ – psychoanalýza, která prostřednictvím přenosu lékař-pacient a pacient-lékař podnítila vznik milostného vztahu mezi Jungem a Spielreinovou, jenž měl tak dalekosáhlé důsledky. John Kerr hned v úvodu své knihy píše:

Příběh, který bude následovat, není hezký. Nejde o milostnou historku a není to ani takový ten mravoličný příběh o tom, jak několik málo mužů a žen dosáhlo průlomu ve vědě. Kdybych jej měl charakterizovat jednou větou, řekl bych, že je to neobyčejně děsivé duchařská historka, v níž nakonec aktéry nepožere žádná bytost, ale teorie – a způsob naslouchání. Když lidé poprvé seznali, že mají schopnost rozumět si zcela novým způsobem, nemělo by nás překvapit, že výsledky byly tragické.
(Kerr,J. Nebezpečná metoda. Praha: Prostor, 2012, str.32.)

Samozřejmě, že vyjádření autora v úvodu je poněkud nadnesené, a to hned z několika důvodů. Lidé, vystupující v tomto příběhu, nebyli pozřeni, ale jejich cesty se zcela přirozeně rozešly a zda by se historie vyvíjela jinak, o tom lze jen spekulovat. Jung byl natolik silná osobnost, že by se ze stínu Freuda dostal v každém případě a Freud by to nesl úplně stejně nelibě. Podobně by se dalo polemizovat i o tragických výsledcích. Spielreinová byla nakonec svým způsobem vyléčena, alespoň v tom smyslu, že byla schopna vystudovat vysokou školu a vědecky pracovat, místo toho aby skončila v nedůstojném prostředí tehdejší psychiatrické léčebny. Není samozřejmě možné, s ohledem na korespondenci s Jungem, mluvit o uzdravení v pravém slova smyslu.

Z Kerrovy knihy – kromě situace v psychoanalýze – vyplývá společenská situace, vládnoucí v Evropě a Rusku na začátku století, zejména v oblasti sexu.

Byl to svět, kde se mladé dámy nepotily a kde dokonce i jídlo mohlo vyvolat představu defekace a hanby. Byl to svět, v němž bohatá žena mohla prosadit změnu učebních osnov místního gymnázia, aby „čistota“ její dcery neutrpěla učením o reprodukci. Zároveň to však byl svět, v němž nevěra byla rutinní záležitostí a prostituce tak rozšířená, že vedle spletitých záležitostí carského státu to byla druhá nejvýznamnější hospodářská činnost v hlavním městě Sankt Peterburgu.
(Kerr,J. Nebezpečná metoda. Praha: Prostor, 2012, str.552.)

Nebezpeční metoda, přestože je na hony vzdálená představě románu se strhujícím dějem, je zajímavá a inspirativní. Není divu, že režisér David Cronenberg a scénarista Christopher Hampton v něm našli mnoho látky pro zajímavý film. V současné době je na trhu ještě jedna kniha, která naznačuje, že by mohla být předlohou Cronenbergova filmu – Život mezi Jungem a Freudem od Sabine Richebächer, ale je to jen obálka a název, který by mohl čtenáře mást.

Největší přínos, který vidím u knihy Johna Kerra, je pečlivé a podrobné zpracování historie vztahu Freuda a Junga se zaměřením na méně známé aspekty, plynoucí ze zachovaných písemností Sabiny Spielreinové. Čtenář, který má zájem o tuto vědu, v ní najde mnoho podnětů, které mu mohou pomoci pochopit události, ke kterým došlo, ale i podtexty některých odborných prací. I pro méně obeznámené s oborem je kniha jedinečná. Může znamenat odrazový můstek ke studiu Jungových nebo Freudových spisů s předpokladem, že jim budou lépe rozumět.