Close

Vice výsledků

Generic selectors
Přesná shoda
Vyhledat v názvu
Vyhledat v anotaci
Post Type Selectors
product
Filtrovat dle žánru
Ohlasy médií

Judt, Tony; Snyder, Timothy: Intelektuál ve dvacátém století

Dějiny a současnost | 7/2014 | rubrika: Recenze | strana: 45 | autor: Iveta Coufalová

Historik idejí na cestě za pravdou

Když se v roce 2008 Tony Judt a Timothy Snyder domlouvali, že spolu povedou sérii rozhovorů, které se pak přepíšou, a vznikne z nich kniha, prvně jmenova­ný již věděl, že ho stravuje smrtelná choroba. V hlavě měl sice plán na samostatnou knihu, ve které se chtěl věnovat intelektuálům ve 20. století, avšak postupně mu docházelo, že je to předsevzetí, na něž mu bohužel nezbude energie ani čas. A tak všechny své síly napnul k setkávání s kolegou a přítelem Snyderem, který mu byl při diskusích víc než jen nadhazovačem otázek. Kni­ha, která nakonec z jejich hovorů vznikla a jejíhož vydá­ní se Tony Judt už nedožil, však v žádném případě není „banálním“ rozhovorem dvou historiků o moderních dějinách. V originále se jmenuje Thinking the Twentieth Century, v češtině dostala název na první pohled trochu „diskvalifikující“: Intelektuál ve dvacátém století (vždyť intelektuálové si masovou oblibu u čtenářstva zpravidla nezískají). Ovšem vzhledem k nedokonanému záměru Tonyho Judta je český titul vlastně trefnou aluzí.

Přestože rámec vyprávění tvoří Judtův životopis, není středem středu on. Těžiště svých myšlenek přenáší především po osách pravice ― levice, komunismus/socialismus ― fašismus/nacismus. To jsou jeho velká témata. Judtovi židovští předci pocházeli ze střední a východní Evropy, on sám se narodil roku 1948 ve Velké Británii. Nejen s ohledem na rodinné zázemí mu byl od útlého mládí blízký socialismus a sionismus, a proto jsou jeho úvahy o intelektuálních dějinách protkány osobními zkušenostmi, jak se s některými ideologiemi setkával a vypořádával on sám (obzvlášť zajímavé jsou jeho úvahy o holocaustu). Čtenáři, jehož vlast se nacházela do roku 1989 na východ od železné opony, se toto „bilancování“ může zdát až záviděníhodně lehké, přesto jsou závěry, které z těchto úvah Judt vyvozuje, obecné platné. Jeho „úhel pohledu“ (nemohu se zde tomuto sousloví tak ztrestanému Karlem Čapkem v Kritice slov vyhnout) je pro Středoevropana i Východoevropana analyticky (i morálně) cenný, mimo jiné kvůli Judtovu odstupu od ohniska. Judt, stejně jako Snyder, zázemí střední a východní Evropy velmi dobře znal, byl i nále­žitě jazykové vybaven ― uměl česky (v žádné z českých novinových „recenzí“ na tuto knihu proto nechybí odkaz na Masaryka, Čapka i Kavana, kteří jsou v knize zmíněni).

V posledním desetiletí vyšly v českém překladu dvě Judtovy práce: historická (Poválečná Evropa. Historie po roce 1945. Praha 2008) a traktátová (Zle se vede zemi. Pojednáni o naší současné nespokojenosti. Praha 2011). Ovšem s jeho každodenní angažovaností kriticky myslícího občana a břitkého esejisty se setkával pravi­delně hlavně americký čtenář ― především na stránkách The New York Review of Books. Pro českého čtenáře je Judtovo naléhavé volání po uplatňování kritického ducha, koncentrované na stránkách recenzované knihy, něčím, na co nenaráží každý den. A Judt má právě stran propojení znalosti vlastních dějin a občanské angažova­nosti jasno: Obeznámenost s minulostí je pro otevřenou společnost nesmírně důležitá. Manipulace dějinami byla společným rysem všech uzavřených společností 20. století, levicových i pravicových. Deformace minulosti patří mezi nejstarší formy kontroly poznání: pokud máte v rukou moc nad výkladem toho, co se stalo (anebo o tom můžete jednoduše lhát), pak máte pod kontrolou i současnost a budoucnost. Je proto pravidlem prosté demokratické uvážlivosti, že občané mají být historicky poučeni.

Jak už bylo řečeno, Timothy Snyder, o generaci mladší americký historik (česky vyšla jeho ceněná práce Krvavé země. Evropa mezi Hitlerem a Stalinem. viz DaS 2/2014), má v této knize roli „tazatele“. Není to však přesné. Snyder je Judtovi partnerem ― a mimoděk i důkazem toho, že intelektuální partnerství je nebývale podnětné pro všechny zúčastněné. V tomto konkrét­ním případě především pro čtenáře. Z knihy však plane také radost ze setkání, jež se uskutečnilo na konci jednoho neobyčejného života.

Judtovým primárně nepředestřeným, avšak ostře sledovaným cílem byla pravda. A hledáni pravdy vyžaduje mnoho druhů hledání. I proto ve svém životě střídal různé role ― akademického odborníka (byť své­ho druhu samorosta), esejisty i angažovaného občana. Ne všechny teze tohoto historian of ideas (myšleno v tom nejlepším cambridgesko-oxfordském duchu) se pravděpodobně setkají s vřelým přijetím jak u odbor­ných, tak laických čtenářů. O přesvědčivosti formy však vypovídá i to, že kniha byla (spolu se Snyderovými Krvavými zeměmi) v ďasovské Anketě o historickou knihu roku 2013 mezi překladovými tituly jmenována nejčastěji.

Judt, krom jiného, vyzvedává důležitost kontextu. Při psaní a promýšlení těchto řádků jsem byla prostřed­nictvím sdělovacích prostředků neustále, ač nechtěně, informována o tom, jaká „celebrita“ vyzvala jinou „celebritu", aby se polila studenou vodou a podpořila tak (ovšem smysl se postupně vytratil a zůstala prázdná gesta a kbelíky) léčbu amyotrofické laterální sklerózy. Shodou okolností téměř na den přesně čtyři roky poté, co toto onemocnění Tonyho Judta dovedlo ke konci. Intelektuál ve dvacátém století však, na rozdíl od Ice Bucket Challenge, bude trvalou hodnotou.

 

Přidat komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *