Hilbig, Wolfgang: Provizorium

iLiteratura | 26. 10. 2014 | Jakub Ehrenberger

Boxerský souboj o vlastní duši

„Ať žije kapitalismus! Pryč s NDR!“ vyřvávají mladí východní Němci na mnichovském hlavním nádraží poté, co se jim podařilo vycestovat na Západ. Proslýchá se, že se dříve neochvějný východní blok pomalu drolí. A nejspíš na tom něco bude, neboť podobných výjevů je člověk na západoněmeckých nádražích svědkem stále častěji.
Východoněmecký spisovatel C., protagonista románu Wolfganga Hilbiga Provizorium, žije na Západě díky štědrému literárnímu stipendiu už od poloviny 80. let, pocity svých čerstvě přišedších krajanů však nesdílí. Svobodu, kterou mu spotřební kapitalismus prodává, totiž draze vykupuje vlastní neukotvenou existencí běžence, nomáda nerozhodně přešlapujícího na křižovatce mezi dvěma světy. A jak se zdá, ani v jednom z nich není pro C. místo.

Nenasytný chřtán kapitalismu
Čtyřicátníkovi C. bylo roku 1985 umožněno vycestovat do Spolkové republiky. Jenže v Lipsku za sebou nechal nejen psychicky nevyrovnanou přítelkyni Monu, ale – a to je mnohem důležitější – i značnou část vlastního já. Člověk, kterým kdysi byl, zmizel v nenávratnu.
V adoptivní vlasti sice C. brzy navazuje novou známost se spisovatelkou Heddou, skutečně zapustit kořeny ale v kapitalismem nasáklé půdě nedokáže. Shon západního světa, v němž lidé září „odleskem své likvidity“, je mu cizí. Všechno v jeho životě mu postupně připadá provizorní: jmenovka nedbale připevněná na dveřích bytu, „špinavá a nevytopená nora“, kde přespává, když zrovna neobjíždí autorská čtení, projekt zvaný NDR včetně jeho občanů a v neposlední řadě i jeho vztahy, jak mu do tváře vmete právě Hedda.
Celá C.-ova existence je jedno velké provizorium, aniž by se potulný spisovatel z této dočasnosti pokoušel jakkoliv vymanit. Ba naopak. Veškerá důležitá rozhodnutí odsouvá C. na neurčito a svou nerozhodnost odůvodňuje tím, že mu časem vyprší vízum. Nedokáže se ani rozejít se svou východoněmeckou přítelkyní Monou, čímž by alespoň stvrdil nové partnerství s Heddou. Namísto toho osamocen v nádražních bufetech a zakouřených špeluňkách neustále čeká na vlak, jímž na Západ dorazí i chybějící část jeho nenávratně ztracené dělnické identity. Když se jako obvykle nedočká, pokouší se krvácející ránu v těle utěsnit stále větším množstvím alkoholu a bezcílným bloumáním ztemnělými ulicemi…

Celou recenzi spolu s ukázkou z románu a portrétem autora naleznete zde:

http://www.iliteratura.cz/Clanek/33811/hilbig-wolfgang-provizorium