Cypkin, Leonid: Léto v Baden-Badenu

Hospodářské noviny | 22. 10. 2015 | rubrika: Kultura | strana: 17 | autor: Radka Rubilina

Výlet gamblera Dostojevského do Německa

Nebýt literární vědkyně Susan Sontagové, která tuto útlou knihu vyhrabala v londýnském antikvariátu, svět by se patrně nikdy nedozvěděl o mistrovské novele ruského spisovatele Leonida Cypkina, nazvané Léto v Baden-Badenu.

Její rukopis byl v 80. letech minulého století tajně převezen do Ameriky a přeložen do angličtiny, autor se toho ale nedožil – zemřel v Sovětském svazu roku 1982, jedenadvacet let před novým anglickým vydáním, které zajistila Sontagová. Ta pak o knize v deníku New York Times napsala, že se jedná o „poslední klenot ruské literatury“. Nyní text, složitý po kompoziční i stylové stránce, vyšel v lehkém a vzdušném českém překladu Jakuba Šedivého.

Leonid Cypkin, povoláním patolog, narozený roku 1926 v Minsku, je jako autor naprosto neznámý. S literaturou ho ale pojily vyjížďky do Petrohradu, kde v 70. letech fotografoval místa z Dostojevského románů – to díky němu se dochoval snímek temného schodiště, po němž Raskolnikov ve slavném románu Zločin a trest denně kráčel do své podkrovní světnice. Jen pár let poté byl dům stržen.

Dostojevského se týká také novela Léto v Baden-Badenu, jejíž hlavní linku tvoří cesta novomanželů Dostojevských do Německa v letech 1867 až 1881. Tam slavný spisovatel, známý svou hráčskou vášní, prohrál všechen majetek.

V plasticky podaném vyprávění Cypkin zužitkovává dlouholetý zájem o psychologii, když líčí, jak pološílený Dostojevskij pobíhá z domu do herny, hoří mu oči a v ruce tiskne poslední tolar, přesvědčený, že tentokrát jistě vyhraje. Čtenář s ním prožívá škálu pocitů člověka závislého na hře: od naděje a optimismu, soustředění a extáze k zoufalství, pokoření a výčitkám po odchodu domů.

Také Dostojevského manželka Anna Gavrilovna zprvu věří, že je možné vyhrát. Jak se ale ztenčují finanční zásoby a zvyšuje napětí v rodinném životě, Gavrilovna mění názor a přestává snít, že se bude v pěkných šatech procházet na korzu mezi Němci.

Její ženský pohled představuje výraznou linku románu, byť jde o pohled „tak trochu z boku“, jak Dostojevskij své ženě často vyčítal. Anna Gavrilovna životu Dostojevského v Německu jen přihlíží, vždyť byli manželé pouze krátce. Píše si zápisky, které byly vydány na počátku 20. století, a právě ony vytvořily základ Cypkinova Léta v Baden-Badenu.

Přes manželské rozčarování jde o neobyčejné vyprávění o lásce, v níž na sebe jeden dobrovolně bere zodpovědnost za druhého a celý život pak zkoumá, kolik jí ještě může unést.

Obraznost a filmovost textu dolaďuje propracovaný styl. Rychle vyprávěný děj se dle situace taví do meditativních souvětí, v nichž se procházejí Dostojevského hrdinové či sám autor textu v dospívání nebo již dospělosti. Tak jako mladý manželský pár Dostojevských každou noc „plave“ ve víru objetí a laskání, i text se zrychluje a zpomaluje, jako by kopíroval jejich dech – věty klidně plynou, pak zas utíkají, souvětí přecházejí jedno do druhého.

V takto rozkymáceném textu se čtenář nepozorovaně přenáší z Dostojevského epochy 19. století do Cypkinovy současnosti 70. let minulého století. A neobyčejné podrobnosti o Dostojevského nátuře střídají poznatky o Alexandru Solženicynovi či Andreji Sacharovovi – disidentech 20. století.