Auster, Paul: Muž ve tmě

Hospodářské noviny | 12.6.2009 | rubrika: Knihy | strana: 11 | autor: Petr Matoušek

Muž ve tmě Paula Austera uvádí na scénu „trosečníka“ z bushovské Ameriky, který bojuje o svou lidskost

Americký prozaik Paul Auster s oblibou cituje výjev z úvodu nejslavnější Kafkovy knihy: Život je hotelový pokoj, který nemáme na pořád-jednoho dne na něj zabuší Náhoda a Osud a nájemníka si odvedou, ač neprovedl nic zlého. Ve svém díle tento motiv rozvíjí nejen proto, že se jako student v bouřlivé Paříži roku 1968 zhlédl v evropském existencialismu. Fatální vcucnutí Josefa K. do černé díry událostí ho uhranulo i tím, že dnes obýváme daleko přízračnější velkoměsta než za časů Mitteleuropy, jež udělala s jedincem v soukolí dějin krátký proces, a tak už v nich nespatříme obzor spásy, natož síly, které kdesi podle teorie chaosu brnkají na struny.
Před čtvrtstoletím to debutující autor prokázal v památné Newyorské trilogii. Téhož nutkavého tématu se drží rovněž v předposledním románu Muž ve tmě (2007), doplňujícím nyní i v češtině přehlídku jeho děl o labyrintech identity, jejichž luštitelé se zoufale chytají touhy probádat nepoznatelné a jsou srozuměni s tím, že za svou opovážlivost zaplatí. Ve srovnání s opicemi si však dokážou zvědavost polidštit tím, že si ji odůvodní. Austerovy postavy, zpravidla poloviční mrtvoly pokoušející se v sobě vykřesat důvěru v život, věří v „melodii šance“, s níž by přestály osudové rány, byť za sebou mají smrt blízké osoby a čelí takové depresi, že neuzvednou ani zubní kartáček.
bílá noc v domě smutku I titulním mužem ve tmě, na kterém je tak jako na aktérech předchozích próz Brooklynské panoptikum a Putování po scénáři znát autorův sklon k bilancování, je člověk „stažený z oběhu“. Bývalý kritik August Brill trpí v kamrlíku, kde tráví zbylé dny v kolečkovém křesle a bez levé nohy, o kterou přišel při havárii, na krku má sedmdesátku a kolem sebe kulisy truchlohry: nedávno mu zemřela manželka, dcera je po rozvodu a vnučka přišla v Zálivu o milého. V tomto domě smutku trpí stařec nespavostí a prožívá „bílou noc v americké divočině“, během níž se zařizuje podle renesančního rebela Giordana Bruna a užívá si nekonečných možností světa, ve kterém usiluje o restart – svým vyprávěním k němu vytváří paralelu z literárních sfér, označovaných jako alternativní fikce.
Ve shodě s atmosférou, jakou do soudobé americké prózy vnesl pád Dvojčat po odeznění nejplačtivějších litanií, si Auster pro toto žánrové intermezzo vybral představu země-bojiště. Bushovské Spojené státy jsou podobně jako v roce 1861 rozdělené občanskou válkou na dva tábory, o jejichž sporu podává román jen kusé zprávy a v nichž zuří mýty blízké budoucnosti proměněné v noční můry dneška, jak je ve vizích zhoubné konzumnosti zachytili Margaret Atwoodová či Cormac McCarthy. Postava vojáka, který se podle poeovského vzoru probudí v hrobě a rád by se v tom zmatku vyznal,se má podle rozkazu nadřízených vydat zlikvidovat svého stvořitele – točí se tedy v kruhu jako pes za ocasem na způsob escherovských obrazů v nejtemnějších partiích Newyorské trilogie.
Příznivce dějinných spekulací asi spisovatel zklame tím, jak brzo a jak drsně tuto linii příběhu utne, neboť o tohle mu vskutku nešlo. Ve skutečnosti se totiž v próze stále válčí na frontě,která neopustí hrdinů v pokoj. Ostatně zacyklení tohoto příběhu bylo na rozdíl od Austerových dřívějších kafkáren od počátku přiznané a náhlé rozetnutí vyfantazírované linie není dáno tím, že si ho autor může dovolit.
A přece se vypráví Největší klam Muže ve tmě spočívá v tom, že víc z daného triku ani nelze uskutečnit a že protibushovská vložka jen zdánlivě končí ve slepé uličce, odkud přejde do osobní historie a zaměří se třeba na fakt, proč hrdina i jeho stvořitel kdysi odešli od první ženy, proč se k ní zase vrátili a jak se srovnali s rodinnými jizvami. Pro někoho je to doklad úsloví, že ve válce i v lásce – a v knihách o nich – je dovoleno vše, případně toho, že prozaik je za zenitem. Především tu však hraje roli skutečnost, že Austerův hrdina se ani nemůže zachovat jinak, hodlá-li životu přitakat: buď přežije jeho vlastní výtvor a zároveň nic netušící sok, nebo vypravěč coby jeho stvořitel.
Postavu je třeba zlikvidovat, aby tvůrce mohl dodat jiné. Ozývá se v tom symbolická pocta psaní a inspiracím, jež této próze spolu s Kafkou poskytli i Beckettovi lazaři na lůžku, i když v odlehčené formě. Vylepšit lze v tomto románu detaily, ne celek, který je dalším dokladem toho, že spisovatelova fantazie není dogmatická a že její kvality ovlivní spíš to, nakolik se v ní prosadí popkulturní postupy. V časech vymírání pamětníků holocaustu přichází navíc Paul Auster s podstatnou připomínkou, jež se odvíjí od jeho židovství a na kterou poukázal už předešlý Auggie, pábící trafikant z filmu Smoke, a vlastně zástup autorových posmutnělých pěšáků znalých umění začínat zas a znovu: žijeme, dokud se vypráví. Dokud do příběhů ještě svedeme prosadit sami sebe, jakkoli troufale, existuje realita, jejíž vesmír určuje každý svou jedinečností, zatímco podivný svět kolem ať se klidně točí dál. Beztak ustavičně nedá pokoj, jak člověka svými vylomeninami buší do hlavy.

Paul Auster
Muž ve tmě (Přeložil Jan Jirák)
> Prostor 2009, 168 stran, 280 Kč.

***

Kolik váží duše

Dílo Paula Austera (1947) dokazuje, že v zámoří mívají kafkovská a beckettovská témata blízko k poetice „pokleslých“ žánrů. Roli náhody a tragédie v životě vytrvale zkoumá i okem kamery. Vytvořil scénář k Wangovu snímku Smoke (1995), jenž výjevy jako z pláten Edwarda Hoppera střídá s písněmi Toma Waitse a příběh party kolem ovdovělého spisovatele uvádí metaforou o vážení lidské duše spálením a odečtením hmotnosti popela. V režijním debutu Lulu na mostě (1998) zkoumá Auster alternativní „život po životě“ v mysli postřeleného jazzmana. Film Vnitřní život Martina Frosta (2007) popisuje vztah spisovatele a jeho prchavé múzy, ve zkratce začleněný do románu Kniha iluzí (2002, česky 2005).

Foto popis| Muž ve tMě na boJišti Paul Auster si pro žánrové intermezzo svého předposledního románu vybral představu země-bojiště. Bushovské Spojené státy jsou podobně jako v roce 1861 rozdělené občanskou válkou na dva tábory, o jejichž sporu podává román jen kusé zprávy a v nichž zuří mýty blízké budoucnosti proměněné v noční můry dneška.
Foto autor| FOTO: PROFIMEDIA

O autorovi| Petr Matoušek, autori@economia.cz