Auster, Paul: Kniha iluzí

Haló noviny | 4.4.2009 | rubrika: Obrys – kmen | strana: 2 | autor: FRANTIŠEK SKORUNKA

Když jsme na stránkách Obrysu-Kmene hodnotili poslední román Paula Austera, konstatovali jsme, že autor dokáže napsat příběh bez podbízivosti a laciných efektů. Protože jadrná zemitost jeho vyprávění nevylučuje práci s tajemstvím, rozhodli jsme se na třech Austerových románech vystopovat specifičnost jeho prózy, její technologii a případná rizika účelové prefabrikace. K tomu nám posloužily romány Mr. Vertigo, Leviatan a konečně Kniha iluzí. Všechny jmenované tituly vyšly v unifikované edici Střed nakladatelství Prostor. A to v ne příliš vzdáleném horizontu od sebe.
Vedle tajemství jako zásadního prvku hybnosti spojuje knihy osoba vypravěče; ich forma je ve dvou případech zástupná, do příběhu je vkomponován následný děj s hrdinou ve třetí osobě. Dalším fenoménem je ztráta identity, nezastupitelný prvek tragiky a zdánlivě šťastný konec, který nesouvisí s dějem. Výsledkem spletitého konání protagonistů se stávají tři jmenované knihy. A dodejme ještě, že nezastupitelnou roli v každé próze hraje umělecká tvorba.
Jako nejjednodušší se jeví Mr. Vertigo; dvanáctiletý sirotek podlehne vábení mistra Jehudiho, že se naučí létat. Kouzlo se podaří navzdory zákonu gravitace, navzdory možnostem levitace a lokomoce. Úspěšné podnikání v oblasti nadpřirozena se však zadrhne újmou na zdraví. Vypravování se přesto řítí vpřed, ubržďované tragickými momenty: část Jehudiho společenství podlehne řádění Kukluxklanu. Když na sebe Mr. Jehudi vztáhne ruku, musí se hlavní hrdina a vypravěč poohlédnout po jiném způsobu obživy. Protože neselže ani v podsvětí, může bohabojně podnikat, najde svou vyvolenou v ženě, která mu v dávnu pomáhala překonat pubertu a jestli neumřeli… Že nejde o pouhý tlach, o tom svědčí kniha, k jejímuž napsání se hrdina a vypravěč na stará kolena rozhoupal.
To Leviatan je složitější. Už pro samotný akt tvůrčího psaní a dvou spisovatelů. Ti spolu navenek uzavřeli přátelství, nicméně zůstávají rivaly v práci i v soukromí. Ústřední zápletka má kriminální ráz; když jeden z nich v sebeobraně zabije násilníka, ukáže se, že jde o hledaného teroristu. Nejen zanechané peníze, ale hlavně revoluční poslání dokáže změnit život. A zase tu bude kniha jako přesvědčivé alibi, až přičinliví hoši z FBI zaklepou na dveře…
V souvislosti s Knihou iluzí (Prostor 2005,str. 392)je třeba připomenout úlohu náhody ve všech zmiňovaných textech. Univerzitní profesor David Zimmer se úspěšně propíjí k smrti sužován výčitkami ze smrti manželky a dvou synů. Zahynuli při leteckém neštěstí. Když jednou zhlédne v televizi torzo němé grotesky s Hectorem Mannem, který v roce 1929 beze stopy zmizel, pocítí potřebu dozvědět se víc o tomto tajemném umělci. Výsledkem cest po filmových archivech je úspěšná kniha, po jejímž vydání přichází tajemný dopis, který by mohl odkazovat na Hectorovu manželku. A když se objeví tajemná Alma, která má dopravit Davida Zimmera do Nového Mexika po dobrém či po zlém, je zřejmé, že Hector Mann žije.
Almino vyprávění je příběhem v příběhu a líčí několikerou identitu tohoto uznávaného komika, jak ji poznamenala nešťastná souhra náhod; také tady je v závěru chystaná kniha, která nenabízí jednoznačné řešení a je otevřena především tragice. Alma není schopna přistoupit na žádný kompromis, o změně identity ani nemluvě… Ne náhodou je kniha uvedena mottem z Chateaubrianda (Člověku není dán jeden a týž život. Žije spoustu životů, seřazených jeden za druhým, a to je důvod jeho utrpení). Ne náhodou překládá profesor Zimmer Chateaubriandovy Zápisky ze záhrobí. Od událostí v Novém Mexiku uběhlo jedenáct let. Jedenapadesátiletý profesor Zimmer prozradí, že nežije sám, že přestál dva infarkty a na všetečné otázky badatelů, zda nenarazil na stopu Hectora Manna, vyrovnaně odpovídá: Ne! Čtenář ví své, neboť právě on si zaslouží vědět.
Dodejme na závěr, že Paul Auster je vskutku přesvědčivý tam, kde dokáže zobrazit lidské bytí bez nutnosti vypomáhat si berličkami okázalé výlučnosti. Jako příklad může posloužit projekce hádky v domě přátel. Z malicherných příčin volí profesor Zimmer útok místo omluvy. Situace srovnatelná s nejlepšími pasážemi Kazanovy Tiché dohody. Kniha iluzí nemá chybu.