Rozpravu Zásluhy žen dokončila autorka v roce 1592, těsně před svou smrtí, a tiskem vyšla poprvé roku 1600. Nese podtitul, který slibuje prokázat o ženách, „jak jsou ctihodné a oč jsou dokonalejší než muži“, a formou rozhovoru pojednává v zásadě o pojmu lásky a staronovém problému vztahů mezi mužem a ženou.
Sedm vznešených Benátčanek různého věku a s různými životními zkušenostmi se sejde v domě jedné z nich, mladé vdovy Leonory, aby spolu hovořily o všech možných aspektech svých životů, a to jak čistě teoreticky, tak na základě konkrétních zážitků. Hlavním tématem jejich rozhovorů je nepřátelství mužů vůči ženám. Celý dialog je stylizován do duchaplné hry na soudní přelíčení, kdy ženy jsou v rolích žalobce, obhájce i soudce a obvinění jsou muži. Moderata Fonte se snaží dokázat, že žena má stejné vrozené schopnosti jako muž a za předpokladu stejného vzdělání a výchovy může dokonce prokázat i svou nadřazenost. Tato explicitně vyjádřená touha po rovnoprávnosti je v kontextu renesanční literatury značně originální. Pro dnešního čtenáře je kniha rovněž cenným svědectvím o renesanční ženě z urozených kruhů, odhalujícím jak její roli společenskou, tak její soukromý život s důrazem na touhy, záliby, vkus i ambice.
Pod pseudonymem Moderata Fonte publikovala vzdělaná Benátčanka Modesta Pozzo de’ Zorzi (1555–1592). Její literární produkce byla žánrově rozmanitá, zahrnovala básně, rytířský epos i literární dialog. Modesta Pozzo vedla spořádaný rodinný život, byla matkou čtyř dětí. Zemřela mladá, po porodu svého čtvrtého dítěte.
