Rakouský spisovatel a esejista Jean Améry (1912–1978) je u nás známý svým souborem úvah Bez viny a bez trestu (1999), které se mj. věnují tématu mučení a zachycují jeho zkušenost z holocaustu, dále románem-esejem Karel Bovary, venkovský lékař (2007) a naposledy svým esejem O stárnutí (2008).
V pěti kapitolách svého pojednání o sebevraždě se Améry téměř naprosto vyhýbá obvyklým přístupům k tomuto veskrze lidskému činu, jak je ztělesňuje například psychologie či sociologie; jeho rozprava začíná tam, kde moudrost těchto věd končí. Uvažujeme-li totiž o dobrovolné smrti, což je termín, jemuž Améry dává přednost před slovem sebevražda, musíme se pokusit myslit nemyslitelné, neboť opouštíme logiku života.
Ruku na sebe vztáhneme především v okamžiku, kdy na nás dolehne nesnesitelnost bytí, přičemž nikterak nezáleží na zdroji této nesnesitelnosti. Sebevraždou odvrhujeme břemeno existence, odmítáme úděl ztroskotance. Proto – tvrdí autor – je třeba přiznat sebevrahům stejná práva jako jiným „menšinám“. Jednou z klíčových otázek je, jak může psychiatrie, která sama o smrti neví naprosto nic, rozhodovat o tom, že sebevrah je blázen. Zkrátka musíme kromě principu naděje akceptovat i princip nicoty, jenž veškerou naději popírá.
A co je vlastně společnosti po člověku, jenž na sebe vztáhl ruku, že ho zachraňuje, když ho předtím celá desetiletí ignorovala? Jakým právem zachází se sebevraždou jako s nemocí, z níž musí být sebevrah vyléčen? Sebevražda podle Améryho prostě nemoc není. Ruku na sebe vztahujeme v situaci existenciální osamělosti, avšak sebevražda je zároveň i krajním projevem svobody a likvidací veškeré lži.
Čtenář může a nemusí s autorem souhlasit; nemůže však popřít jeho vůli k pravdě a vnitřní opravdovosti.
Autor
Jean Améry
Filosof a spisovatel rakouského původu Jean Améry (1912–1978) se narodil jako Hanns Chaim Mayer, ale změnil si jméno, aby se tak distancoval od německé kultury a naopak vyjádřit své sympatie k Francii (Améry je přesmyčka slova Mayer). Během 2. světové války prováděl protinacistickou činnost, byl vězněn v několika koncentračních táborech. Po válce se usadil v Belgii, kde pracoval jako novinář. Zemřel na předávkování léky v roce 1978. V jeho díle se odráží trýznivé zážitky z nacistického pronásledování a holocaustu. PROSTOR vydal jeho román-esej Karel Bovary, venkovský lékař (2007) a čtyři esejistické knihy O stárnutí (2008), Vztáhnout na sebe ruku (2010) Bez viny a bez trestu (2011) a Marná léta učednická (2013).
Améry, Jean: Vztáhnout na sebe ruku
Což takhle spáchat sebevraždu? Česky vyšel slavný esej Jeana Améryho Vztáhnout na sebe ruku s podtitulem Rozprava o dobrovolné smrti, který z různých úhlů pohledu oslavuje právě dobrovolné ukončení života. Autor knihu vydal roku 1976 a o dva roky později sebevraždu uskutečnil.
Přečíst celý text
Améry, Jean: Vztáhnout na sebe ruku
S esejistickou tvorbou Jeana Améryho se pojí bytostná nesnáz. Jeho myšlení je výjimečné nejen svou pronikavostí, ale především zkušeností krutého mučení a smrti, jež tvoří klíčovou podstatu většiny jeho knih (Bez viny a bez trestu, O stárnutí). Jakmile tak recenzent začne polemizovat s radikální skepsí jeho uvažování, pře se vlastně s jeho životem.
Přečíst celý text
Améry, Jean: Vztáhnout na sebe ruku
Jak jednal, tak i psal. A jak psal, tak i jednal. Filozof a esejista rakouského původu JEAN AMÉRY (1912-1978). Knihu Vztáhnout na sebe ruku by nemohl stvořit ten, kdo o sebevraždě přemýšlí jen teoreticky. Nedlouho po dokončení textu Améry uzavřel svůj život předávkováním se léky na spaní.
Přečíst celý text
