Naše vědění prochází v současnosti hlubokou proměnou a všeobecně je v západní kultuře již delší dobu pociťována krize vzdělávacího systému, případně úpadek klasického vzdělání. Práce Dietricha Schwanitze se pokouší reagovat na tuto situaci a nově stanovit, co je základem naší vzdělanosti.
V první části, nazvané Vědění, skicuje autor obrysy klasické vzdělanosti. Dějiny Evropy představuje jako velký příběh od antiky přes utváření evropských států ve středověku až po modernizaci, revoluce a velké katastrofy 20. století. Provází nás rovněž literaturou, uměním, hudbou, filozofií, ideologiemi, teoriemi a vědeckými obrazy světa.
Ve druhé části, nazvané Znalost, se zabývá komunikací, „infrastrukturou vzdělanosti“, například řečí, světem knih a novin. Dietrich Schwanitz zde pojednává o pravidlech, podle kterých se komunikuje mezi vzdělanci, a zejména o způsobech, jak vědění používat.
Kniha tedy není prvořadě koncipována jako vzdělanostní suma, ale je nesena úsilím vzdělanost definovat, vymezit, a zároveň v konkurenci s technicistními a technickými „informacemi“ obhájit její potřebu v nové době. Autor se snaží vymezit její jádro, kořeny a různým způsobem naznačit, jak se vzdělání dobrat a kudy se ubírat, aby se z návodu na vzdělanost stalo vzdělání skutečné.
Schwanitzova encyklopedická práce vyšla od doby svého vzniku v roce 1999 už ve více než třiceti vydáních a byla přeložena do řady cizích jazyků. Česky vychází od roku 2011 již ve třetím vydání.
Dietrich Schwanitz (1940–2004), německý spisovatel, historik kultury a dlouholetý profesor anglistiky na univerzitě v Hamburku je mj. autorem knih Systemtheorie und Literatur (Teorie systémů a literatura, 1990), Englische Kulturgeschichte (Kulturní dějiny Anglie, 1996) a románů Der Campus (Kampus, 1996) a Der Zirkel (Kruh, 1998). V roce 2009 vyšla v českém překladu v nakladatelství PROSTOR jeho kniha Muži. Výzkum živočišného druhu.
