Dutkova próza je vášnivým příběhem o hranicích mezi lidskou civilizací a divočinou, o hranicích mezi podivnou, nikdy nekončící spletí lidských příběhů a živlem přírody, o vratké hranici mezi touhou i strachem ze smrti a neúprosně postupujícím požárem buše ničícím vše živé. Je to i příběh vzdoru, kdy raději volíme riskantní útěk do hrdého exilu než ponižující přijetí předem stanovených podmínek, idejí a ochranných zbarvení.
Román se stal doslova mimořádnou literární událostí a Edgar Dutka za něj nečekaně, avšak plným právem získal ocenění nejvyšší – Státní cenu za literaturu.
Edgar Dutka
Český scenárista, dramaturg a režisér.
Když bylo Dutkovi sedm let, byla jeho ovdovělá matka zatčena za zradu a on a jeho dvanáctiletá sestra byli převezeni do dětského domova. Matka byla odsouzena za převaděčství na šest let. Ze ženské věznice se jí podařilo uprchnout a přes řeku Dyji emigrovala do Rakouska a odtud do Austrálie. V dětském domově strávil dva roky, pak ho a jeho sestru vychovávali pěstouni, rodina matčiny sestřenice. Svoji matku spatřil až v roce 1968, kdy ji navštívil v Austrálii. Matka mu umožnila procestovat a poznat celou zemi. Austrálie mu učarovala, ale k matčině překvapení se po roce pobytu rozhodl vrátit domů. Studoval katedru scenáristiky a dramaturgie na FAMU. Chtěl se stát scenáristou a spisovatelem, ale to mu nebylo za normalizace povoleno. V roce 1974 pracoval ve Studiu Jiřího Trnky a studiu Bratři v triku. Dnes přednáší na katedře scenáristiky a dramaturgie na FAMU.
