V roce 1998 zpřístupnil Jan Pavel II. tajný archiv Kongregace pro nauku víry, pokračovatelky římské inkvizice. O rok později se do studia těchto archivních materiálů pustil církevní historik a profesor münsterské univerzity Hubert Wolf. Výsledkem jeho dlouholeté práce se mj. stala historická studie Případ Sant’Ambrogio, která poprvé vyšla roku 2013 a poté byla přeložena do angličtiny, francouzštiny, italštiny a korejštiny.
Autor na základě analýzy dokumentů tajného inkvizičního procesu z počátku šedesátých let 19. století zrekonstruoval příběh odehrávající se poblíž sídla papeže v jednom z římských ženských klášterů na přelomu padesátých a šedesátých let 19. století. Zde byl po dlouhá desetiletí pěstován kult údajné světice jménem Maria Agnese Firraová, který přerostl do organizovaného psychického, sexuálního i jiného zneužívání novicek a řeholnic. Manipulace probíhala mj. prostřednictvím falešných zjevení, domnělých mystických dopisů psaných Pannou Marií apod.
Hlavní hybatelkou celého inkvizičního procesu, probíhajícího dva roky a před veřejností dokonale utajeného, byla kněžna Katharina von Hohenzollern-Sigmaringen. Tato urozená a zbožná šlechtična se do kláštera uchýlila s cílem uklidnit svou duši a ukrýt se před nelehkým osudem, ale záhy zjistila, že je ohrožena nejen její mravnost, ale také život. Přes prvotní nadšení a odhodlání zůstat v klášteře natrvalo brzy zjišťuje, že za uzavřenými zdmi se odehrávají zločiny kriminální, náboženské i mravní povahy. Hlavní iniciátorkou je zástupkyně abatyše Maria Luisa. Tato krásná mladá a ctižádostivá žena má na svědomí několik lidských životů, organizuje pod záminkou náboženského zasvěcení každodenní sexuální orgie a nechává se uctívat jako světice. Před kněžnou se postupně odhalují další a další zločiny, nenachází však zastání ani u představené kláštera, ani u zpovědníků, kteří jsou do skandálu také zapleteni. V podstatě nemá šanci uniknout a musí čelit travičským pokusům nedotknutelné světice Marie Luisy.
Několikaletá badatelská práce autora vyústila v obsáhlou a poutavou studii s prvky detektivního románu podloženou četnými archivními materiály a výpověďmi očitých svědků i obviněných. Případ Sant’Ambrogio není omezen jen na klauzuru samotného kláštera, ale odhaluje také pozadí zločinů a postupně před čtenářem otevírá mnohem širší a závažnější souvislosti, v nichž hrály nemalou úlohu také vysoce postavené církevní osobnosti.
Německý církevní historik Hubert Wolf (1959) vystudoval na univerzitách v Tübingenu a v Mnichově katolickou teologii se zaměřením na středověké a moderní církevní dějiny. V roce 1992 se stal profesorem na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem a později také v Münsteru. Dlouhodobě se věnuje výzkumu římské inkvizice a významných církevních osobností. V roce 2003 získal cenu Gottfrieda Wilhelma Leibnize a o tři roky později Gutenbergovu cenu.
Kromě jiného je autorem několika monografií, některé z nich byly přeloženy také do angličtiny, francouzštiny, italštiny a dalších jazyků. Jedná se například o knihy Index. Der Vatikan und die verbotenen Bücher (2006, Vatikánský index zakázaných knih), Papst und Teufel. Die Archive des Vatikan und das Dritte Reich (2008, Papež a ďábel. Vatikánské archivy a třetí říše) a Konklave. Die Geheimnisse der Papstwahl (2017, Konkláve. Tajemství papežské volby).
