Paměti Jiřího Paroubka zachycují nejvýznamnější události, momenty a osobnosti, se kterými přišel do styku během svého politického působení od roku 1989 až do současnosti. Těžiště jeho knihy přirozeně spočívá v období od dubna roku 2005, kdy se ujal funkce předsedy české vlády a o rok později i předsedy ČSSD, a to v situaci, kdy tato strana a její vláda byly v nejhlubší krizi s nejnižší podporou veřejnosti. Pod jeho vedením se sociální demokracie stala postupně nejsilnější stranou v zemi, což potvrdily i poslední volby do sněmovny v květnu 2010, i když po nich ČSSD nemohla sestavit vládu.
Jiří Paroubek se však podrobně věnuje i obnovování sociální demokracie po listopadu 1989, v němž sehrál významnou roli jako ústřední tajemník ČSSD. Stranou nezůstává ani jeho působení v pražském zastupitelstvu od roku 1990 a později, od roku 1998, ve funkci náměstka pražského primátora pro oblast financí. Do celostátní vysoké politiky pak vstoupil v srpnu 2004 jako ministr pro místní rozvoj ve vládě Stanislava Grosse.
Autor své činy a působení v politice podrobně a pečlivě dokládá, mnohdy řadou věcných či statistických argumentů, a pokouší se tak vyvracet různá klišé a mediálně zažité stereotypy, které se v průběhu let o jeho osobě u části české veřejnosti vytvořily. Zároveň je ale zasvěceným a kritickým pozorovatelem a komentátorem dění, které spoluvytvářel, i osob, jež se na něm též podílely. Načrtává charakteristiky a portréty mnohých osobností, ať politických protivníků či stranických kolegů, a jestliže má kritický názor,
nebere si žádné servítky.
nebere si žádné servítky.
Jiří Paroubek též ze svého pohledu odkrývá pozadí celé řady kauz a afér, ať skutečných či uměle vytvářených – například kauzy bytu Stanislava Grosse, aféry okolo policejního zásahu na technoparty CzechTek, domnělé korupce při privatizaci Unipetrolu, kauzy biolíh, Kubiceho zprávy, dění kolem přeběhlíkům z ČSSD po volbách roku 2006 či vraždy Václava Kočky ml. Zvláštní pozornost při tom věnuje působení zejména tištěných médií, přičemž analyzuje a kritizuje jejich snahu zasahovat do politiky prostřednictvím manipulace a vytváření pseudoafér.
Kniha Jiřího Paroubka možná vyvolá protichůdné reakce. Její autor se v ní však projevuje tak, jak se projevoval a projevuje v našem veřejném dění: jako silná, cílevědomá a v každém ohledu nepřehlédnutelná osobnost české politické scény posledních dvaceti let.
