Reprezentativní výbor, který připravila Radka Rubilina, poprvé v češtině uvádí dílo ruské básnířky Anny Barkovové (1901–1976); to mohlo být postupně objevováno doma i v zahraničí teprve po pádu sovětského režimu. Autorka kvůli své tvorbě strávila mezi roky 1934 až 1965 více než dvacet let života v sovětských gulazích a další léta v mezidobí ve vyhnanství.
Její spisovatelská dráha se zpočátku slibně vyvíjela. Už v roce 1922 vyšla její první básnická sbírka Žena s předmluvou Anatolije Lunačarského, který jí také zajistil práci v moskevské Pravdě a ubytování v samotném Kremlu. Kvůli kritice panského života kremelské smetánky však záhy upadla v nemilost a dveře Kremlu se pro ni navždy zavřely.
Od konce dvacátých let mezi její hlavní témata patřil hladomor, zatýkání a všeobjímající strach. Pozdější poezie psaná v lágru a ve vyhnanství nabývá niternější, reflexivní podoby, básnířčino alter ego se stává zpodobněním celé historie Ruska. Od padesátých let reflektuje také hrozbu světové apokalypsy v podobě atomové války.
V próze, psané především ve vyhnanství, zachycuje Barkovová podstatu zla, diskutuje se svými postavami o smyslu existence a zobrazuje jejich vykořeněnost a nesvobodu. Její texty vyjadřují naprostou nedůvěru k jakýmkoliv ideologiím a patosu. Přes dominanci mnohdy až beznadějného pesimismu, jako je tomu v novele Osm hlav šílenství, lze v prózách Štěstí statistika Plačkina a Huspenina zaslechnout i gogolovsko-čechovovský smích skrze slzy.
Barkovová, Anna: Osm hlav šílenství
„PSÁT JAKO ACHMATOVOVÁ NENÍ ŽÁDNÁ POCHVALA“ Skoro půl století opomíjená básnířka a prozaička Anna Barkovová znovu „promluvila“ v devadesátých letech dvacátého století výborem z tvorby, který vyšel v jejím rodném Ivanovu v Rusku.
Přečíst celý text
Barkovová, Anna: Osm hlav šílenství
Když před dvěma lety poprvé oznámili, že zpěvačka Aneta Langerová natáčí svůj první film a že v něm ztělesní hlavní roli ruské „lágrové“ spisovatelky Anny Barkovové, asi málokdo z běžných čtenářů tušil, o kom vlastně snímek bude. Snad s výjimkou specialistů na literaturu sovětského období schopných číst v ruštině.
I ve spisovatelčině vlasti však její díla začali objevovat až v 90. letech a do širšího povědomí vstoupila teprve díky edici antologie Stále jiná... Ta také dala základ českému překladu výboru, který sestavila Radka Rubilina z překladů svých a Jakuba Šedivého.
Přečíst celý text
Barkovová, Anna: Osm hlav šílenství
Šalamov? Solženicyn? Nejznámějším ruským spisovatelem, který prošel gulagem, se zřejmě zanedlouho stane Anna Barkovová (1901−1976). Ne však díky výboru z jejích próz, poezie a deníků, který nyní pod názvem Osm hlav šílenství vyšel v českém překladu.
Přečíst celý text
Barkovová, Anna: Osm hlav šílenství
Anna Barkovová byla ruská básnířka, kterou za myšlení zavřeli do lágru na dvacet let a na zbytek poslali do vyhnanství. Anna Barkovová sama sobě postavila pomník, sama se na něj postavila a sama začala s přehledem přečnívat přes nespočet pomníků, na nichž se skvěli, ruku v ruce, dělník s rolníkem. Protože utrpení člověka křičí víc, než politické vize. Její pomník je z bláta a výkalů politikou zničených lidí, ale je to pomník skutečný, vyzdvihující člověka jako živočicha plného neskutečné síly a krásy. Anna Barkovová vytvořila něco, v čem jde nalézt a spatřit skutečný smysl literatury. Vytvořila něco, co je podstatou literatury. A to jak poezie, tak i prózy.
Přečíst celý text
Barkovová, Anna: Osm hlav šílenství
Ta kniha je zjevení. Neříká sice nic o božím slovu, ale proč taky? Je důkazem, čeho všeho je člověk schopný už dnes, v jedné konkrétní zemi, která stále touží trvat na věky věků. Když si připomenu slova ruského spisovatele a buřiče V. V. Rozanova, která napsal jen pár let po narození Anny Barkovové (autorka na něj ve svém díle sama odkazuje), vidím, že s nimi prorocky mířil k budoucím pokolením: „Hrozně zajímavé jsou pokusy míšení hříšného a svatého. Kdo nad kým zvítězí? Kdo z nich přežije? Co je silnější?“ Zdá se, jako by Rozanov tímto tázáním předznamenal hlavní rysy nejednoho nespravedlivě vydaného života. Právě pro to, co spisovatelku a básnířku Annu Barkovovou (1901—1976) v jejím životě potkalo, je každé její slovo tisícinásobně cennější než všechny lomozivé proklamace ideologických teoretiků/spisovatelů, kterých její rodná zem měla, co paměť sahá, vždycky dost. Anna Barkovová je to zjevení.
Přečíst celý text
Barkovová, Anna: Osm hlav šílenství
Kam my to jenom spějeme… První český výbor z díla ruské spisovatelky Anny Barkovové (1901–1976), nazvaný Osm hlav šílenství, přináší setkání s hlasem, od něhož se nelze odtrhnout a který nepřímo vznáší podstatné otázky i směrem k dnešku.
Přečíst celý text
