Novela Mlha nad Iquique vypráví o nefungující rodině z pohledu mladého chlapce, studenta žurnalistiky, vyrůstajícího s rozvedenou matkou v chudých poměrech. V knize líčí, jak jede s otcem a jeho novou rodinou z hlavního města Santiaga přes poušť na sever a pak za hranice do Peru, kde mají chlapci udělat nové zuby. V krátkých kapitolách se střídají lyrické pasáže a popisy odosobněné pusté krajiny s jednoduchým dějem a s protagonistovými představami o budoucnosti. Autorův styl je stručný a přesný, zachycuje mrazivou prázdnotu krajiny, odrážející osiřelost vypravěčova života. Působivý, naléhavý a zároveň velmi čtivý text lze také číst jako metaforu neuspokojivého života v postdiktatuře, kde nikdo nebyl potrestán za zločiny proti lidskosti, i jako smutný obraz rozpadu moderní rodiny.
Diego Zúñiga (1987), patřící do nejmladší generace chilských spisovatelů, se narodil v Iquique na severu země. Jeho první povídky vznikly v literárním kurzu, kam se zapsal v šestnácti letech. Později si jako studijní obor zvolil žurnalistiku, kterou vystudoval na katolické univerzitě v Santiagu. Jeho první vydanou knihou se stala v roce 2009 novela Mlha nad Iquique (Camanchaca), která zaznamenala velký ohlas a byla přeložena do mnoha jazyků včetně angličtiny a francouzštiny. V roce 2015 navázal románem Racimo (Kazetová bomba) inspirovaným skutečným příběhem sériového vraha. Jeho zatím poslední vydanou knihou, která zároveň zaznamenala velký úspěch, se stala v roce 2016 sbírka povídek s názvem Niños héroes (Dětští hrdinové). Zúñiga získal za svá díla mnoho literárních cen a v roce 2017 byl zařazen mezi třicet devět nejlepších latinskoamerických spisovatelů do čtyřiceti let.
