Vzpomínková próza kolínského rodáka nás zavádí do atmosféry šedesátých a sedmdesátých let. Radovan Dršata s humorem líčí své příhody od raného dětství přes školní léta po dospívání, včetně zážitků z konce tzv. socialismu s lidskou tváří a okupace. Nejvíc prostoru věnuje společenským a politickým poměrům vládnoucím za reálného socialismu, normalizaci, která postihla i jeho rodinu, a v souvislosti s historií svých prarodičů a s otcovými vzpomínkami se dotkne také doby první republiky a válečných let.
Zdrojem humoru je nejen refl exe éry socialismu z pozice naivního dítěte, prolínání jeho světa se světem dospělých, klukovské kousky a příhody s kamarády, ale také mnohdy marná snaha vyznat se v absurdních pravidlech té doby. Ve fragmentárně vyprávěném příběhu rodiny, jejích běžných každodenních radostí a strastí, akcentuje autor postavu otce, sportovního fanouška, redaktora kolínského rozhlasu po drátě, organizátora vystoupení kolínské dechovky včetně jejích zájezdů do zahraničí a s tím spojeného dohadování s mocnými úředníky.
Autor má dar tlumočit jak soukromé, tak společenské události, jak věci obyčejné a banální, tak dramatické a nevšední s nadsázkou a humorem. Jeho vyprávění je nejen svědectvím o životě v Čechách v době nedávno minulé, ale také potěšující zprávou o elementárních hodnotách rodiny a mezilidských vztahů.
