Kniha, která vyšla poprvé v roce 1995 u příležitosti padesátého výročí konce války v americkém nakladatelství Pocket Books, je antologií deníků a zápisků, které si děti psaly za druhé světové války a holocaustu. Jejich zápisy nám zprostředkovávají otřesné zážitky z masového vyvražďování, pronásledování a válečného utrpení dětí, zejména židovských, po celé Evropě – z ghett v Litvě, Polsku, Československu a Maďarsku, z koncentračních táborů Stutthof a Janovská, z vybombardovaných londýnských a rotterdamských ulic.
Tváří v tvář hrůzám holocaustu zůstáváme bezradní; není v lidských silách dohlédnout, natož pochopit či vysvětlit míru lidského utrpení a zla, jež ho způsobilo. Můžeme jen naslouchat řeči čísel, dokumentů, historických pojednání, a především lidským svědectvím. Ale ani to nebývá snadné, obzvlášť když jde o dětská svědectví.
Nacisté zotročili a povraždili miliony dětí – od kojenců po dívky a chlapce stojící na prahu dospělosti. A to nikoli jen nahodile v důsledku svého válečného běsnění, ale systematicky a organizovaně, na základě úředních oběžníků. Pro nacistickou politiku tvořily děti specifický předmět zájmu. Jejich „převýchova“, tj. potlačení jejich obecně kulturní, národní i individuální identity, anebo fyzická likvidace se staly důležitým prostředkem v naplňování nacistické ideologie, totiž ovládnutí a vyhlazení „méněcenných“ národů a ras, zejména Židů. O tom, které děti budou „převychovány“, využity jako otrocká pracovní síla, nebo rovnou zavražděny, rozhodovala „vědecká“ rasová teorie, vypracovaná do nejmenších detailů.
Jakkoli překonala nacistická válečná a vyhlazovací mašinerie v tomto smyslu vše, co se kdy událo v dějinách naší civilizace, nemohla dosáhnout svého nejzákladnějšího cíle – učinit ze svých obětí ne-lidi. Nedokázala zabránit ani tomu, aby mnozí z nich, ať přežili či nikoliv, nevydali o své lidskosti svědectví.
Velká většina z dvaadvaceti dětských zápisků a deníků zařazených v této antologii nebyla dosud česky publikována a část z nich vyšla teprve nedávno v Izraeli. Tvoří pravděpodobně jen zlomek písemných projevů, do nichž děti ukládaly své prožitky a zkušenosti, své utrpení a naděje. Přesto nám tato mozaika života a smrti řekne o válce a holocaustu více než sáhodlouhá historická pojednání.
