Nová kniha Igora Lukeše je čtivým a podrobně dokumentovaným vylíčením aktivit – ale také pasivity – americké ambasády i Vojenské mise a CIA v Praze v letech 1945–1948. Ústředním bodem jeho práce je pokus o odpověď na klíčovou otázku: proč Američané v poválečném Československu, které považovali za testovací případ svých vztahů k Stalinovu SSSR, tak neuspěli. Bylo to především jejich selhání, či selhání poválečné československé společnosti, poznamenané traumatem Mnichova a paralyzované zažitým strachem z šesti let nacistické okupace? Proč československá veřejnost s převážně pozitivním vztahem k USA a často až nekritickým obdivem k „americkému způsobu života“ tak snadno a rychle podlehla stalinizaci? A nakolik k tomu přispěly omyly a chyby americké politiky a jejích reprezentantů v poválečné Praze? To je hlavní okruh otázek, na něž Igor Lukeš ve své práci poctivě a s vědeckou akribií hledá odpovědi.
V prvních kapitolách se vrací do roku 1938 a do let druhé světové války a zkoumá mnichovské trauma československé společnosti a prezidenta Beneše, dopady československo-sovětské smlouvy z prosince 1943 a Košického vládního programu z dubna 1945. Zdůrazňuje také důsledky amerického rozhodnutí přenechat osvobození Prahy Sovětům v květnu roku 1945. Co bylo pro americkou politiku spíše vojensko-technickým problémem, utvrdilo převážnou část poválečné československé společnosti ve falešném přesvědčení, že „jako nás v Mnichově prodali Němcům, v Jaltě nás nechali Rusům“. Vyvrátit tuto mylnou představu se Američanům v Praze v letech 1945–1948 nepodařilo; ta ostatně přežívá v nezanedbatelné části české společnosti dodnes.
Autor detailně a barvitě líčí diplomatické i zpravodajské aktivity Američanů v poválečném Československu, a zaujímá k nim kritický postoj, zejména k jejich často neuvěřitelnému amatérismu. Nejpropracovaněji jej prokázal na osobě amerického velvyslance Laurence Steinhardta, na jedné straně brilantního politického analytika, na straně druhé člověka, který zanedbával své povinnosti a preferoval soukromé zájmy. Vynikající a v české historiografii jedinečné jsou Lukešovy portréty dalších amerických představitelů v poválečném Československu, ať již jde o Charlese Kateka, Kurta Tauba, Waltera Birge, Spencera Taggarta či o jejich československé spolupracovníky.
Igor Lukeš (1950) je profesorem historie a mezinárodních vztahů na Bostonské univerzitě a zaměřuje se na dějiny a politiku střední a východní Evropy 20. století. Jeho práce Czechoslovakia Between Stalin and Hitler. The Diplomacy of Edvard Benes in the 1930s (1996) vyšla roku 1999 česky v nakladatelství PROSTOR pod názvem Československo mezi Stalinem a Hitlerem. Benešova cesta k Mnichovu; ve Spojených státech kniha získala cenu „Boston Authors Club“ a „Kahn Award“.
Lukeš je též autorem knihy Rudolf Slansky. His Trials and Trial (2006) a spoluautorem publikací The Munich Conference, 1938. Prelude to World War II (1999), Inside the Apparat. Perspectives on the Soviet Union (1990) a Gorbachev’s USSR. A System in Crisis (1990). V roce 2012 obdržel ocenění CIA za „vynikající přínos literatuře o zpravodajství“.
Igor Lukeš je honorárním generálním konzulem České republiky v Bostonu.
Na základě objevného výzkumu a s vypravěčským mistrovstvím rekonstruuje Igor Lukeš zásadní etapu dějin. Československa za časů studené války mezi pádem Třetí říše a převratem v roce 1948. Tento fascinující, i když nakonec tragický příběh o neschopnosti vlády USA tváří v tvář rozbíjení československé demokracie zalidňuje překvapující plejáda postav – podnikaví agenti, naivní diplomaté, darebáci od tajné policie a svůdné ženy.
Norman M. Naimark, Stanfordova univerzita, autor knihy Plameny nenávisti
Jakkoliv je tento vynikající příběh o selhání amerických diplomatů a špionů – kteří měli podporovat československou demokracii, aby byla schopna čelit komunistům – plný vzrušujících detailů, v důsledku je docela střízlivý. Podrobné bádání v amerických i českých archivech odhalilo, co všechno se museli Američané naučit, aby se mohli stát velmocí.
Timothy Snyder, autor knihy Krvavé země
Špionáž a získávání informací jsou v historiografii studené války často připomínány jako „chybějící rozměr“. Kniha Igora Lukeše tuto mezeru velmi podrobně zaplňuje. Lukeš předvádí, jak nedobře si počínala zpravodajská služba USA v poválečném Československu, a nenahraditelným způsobem tak osvětluje první roky studené války.
Mark Kramer, Harvardova univerzita, studijní program Studia studené války
Vynikající a jedinečné – neznám jiný tak živý a zábavný výklad o počátcích studené války ani tak silné poučení a varování pro dnešek. Igor Lukeš představuje drama tří poválečných let jako vysokou hru plnou napětí. Kdyby tohle drama skončilo jinak – a autor nám připomíná, že se to stát mohlo –, změnilo by to i podobu studené války, která po dvě generace sužovala svět. Se zármutkem v srdci sledujeme, jak československá demokracie – tento opěrný bod a „univerzální klíč k Evropě“ – krok za krokem prohrává vinou špatně postupujících západních diplomatů, naivity, nedostatku vůle a nejapné zpravodajské práce.
Tennent H. Bagley, autor knihy Spy Wars
Lukešova kniha nemá mezi studiemi studené války obdoby. Je to pronikavý výklad o tom, kolik sil vynaložili lidé z americké diplomacie a zpravodajských služeb a kolik neúmyslných obětí jejich snažení přineslo v určujícím období globálního konfliktu. Výsledkem rozsáhlého výzkumu v mnoha archivech je fascinující vyprávění, které ukazuje roli Československa v novém světle.
Vojtěch Mastný, autor knihy Studená válka a sovětský pocit nejistoty
