Soubor téměř dvou set padesáti snímků Stanislava Maršála zachycuje bezprostřední následky spojeneckého bombardování Prahy v únoru a březnu 1945 a jejich odstraňování. Jedná se o nejucelenější a nejkvalitnější kolekci, která na dané téma vznikla. Velká většina snímků byla navíc autorem popsána, takže zachycená místa lze snadno identifikovat. Velký nálet ze 14. února 1945 začal Stanislav Maršál fotografovat ihned po jeho skončení u Vltavy a postupoval přes těžce poškozený benediktinský klášter Na Slovanech ke Karlovu náměstí a dále k Vinohradům, jejichž zkáze věnoval nejvíce prostoru. Neváhal rovněž – jako jeden z mála – dokumentovat těla obětí náletu, ať již na místě smrti či v kostelních prostorách, kam byli mrtví sváženi. Jeho pozornosti neuniklo ani symbolické smuteční rozloučení s českými oběťmi náletu. V dokumentování vyklizovacích a úklidových prací pak pokračoval patrně i v následujících dnech. Stanislav Maršál též zachytil bezprostřední důsledky bombardování severovýchodních průmyslových oblastí Prahy z 25. března 1945 i to, jak se s nimi Pražané vyrovnávali. Maršálovy mnohdy syrové a drastické snímky dokonale zachycují a zprostředkovávají atmosféru doby a představují soubor ojedinělé výpovědní hodnoty.
Fotografii se Stanislav Maršál (1910–2004) začal věnovat po vyučení na přelomu dvacátých a třicátých let. Až do roku 1944 pracoval jako aranžér konfekce, pak byl pracovně nasazen v Kuratoriu pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Po válce působil krátce jako vedoucí fotooddělení v Divadle 5. května a v letech 1946–1951 znovu pracoval jako aranžér. Roky 1951–1961 strávil ve slévárně ČKD Stalingrad, odkud odešel rovnou do invalidního důchodu. V letech 1961–1989 se živil jako profesionální fotograf se zaměřením na prostředí vážné hudby a divadla.
PhDr. Jan B. Uhlíř, Ph.D. (nar. 1972) vystudoval v letech 1992–1998 historii na Filozofické fakultě UK, část postgraduálního studia pak absolvoval na Humboldtově univerzitě v Berlíně. V letech 1998–2001 byl stipendistou Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a působil na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty UK. Ve Vojenském historickém ústavu Praha, kam nastoupil v roce 2005, byl samostatným vědeckým pracovníkem, v roce 2008 se zde stal vedoucím Oddělení sbírkových fondů. V rámci této instituce se autorsky podílel na řadě výstavních projektů.
Specializuje se na problematiku dějin třetí říše, Česko-Slovenské republiky a Protektorátu Čechy a Morava, zejména na český a německý protinacistický odboj. Je autorem a spoluautorem knih Sokol proti totalitě 1938–1952 (2001), Ve stínu říšské orlice. Protektorát Čechy a Morava, odboj a kolaborace (2002), Praha ve stínu hákového kříže (2005), Protektorát Čechy a Morava v obrazech (2008) a téměř 300 studií a článků v odborném a denním tisku u nás i v zahraničí.
