Severní Atlantik, 2. červenec 1940. Arandora Star, bývalý luxusní parník pod britskou vlajkou, je během cesty na Newfoundland potopen. Na palubě se nachází přes tisíc internovaných, mezi nimi i vězeň, jehož identita je nejasná. O zániku lodi se o padesát let později dozví mladá žena, když sleduje stopy spisovatele Gabriela Hirschfeldera, který pocházel z Rakouska a před smrtí se přiznal, že za války zabil muže.
V románu Anglické roky Norberta Gstreina se vypráví zpola detektivní příběh odehrávající se dílem během druhé světové války ve Velké Británii, která držela v internačních táborech muže, o nichž se domnívala, že představují nebezpečí, a do jednoho „pytle“ sesypala jak nacisty, tak třeba i židovské uprchlíky, a dílem několik desetiletí po jejím konci, kdy se teprve rozvíjí pátrání po hypotetické vraždě, jež se měla odehrát právě v čase války. Pátrání po tom, co se stalo, provází ale také otázky po možnosti pravdu zjistit. S nimi se pojí i další: co vytváří lidskou identitu, co znamená identita židovská, jaká je povaha našich lidských příběhů, vznikajících právě vyprávěním?
Známý rakouský prozaik Norbert Gstrein (1961) studoval matematiku v Innsbrucku a později v USA na Stanfordu. V literatuře debutoval už v roce 1988 povídkou Einer (Jeden). Svůj nejslavnější román Anglické roky vydal v roce 1999 a o rok později také jeho pokračování Selbstportrait mit einer Toten (Autoportrét s mrtvou). Ve svých dílech často experimentuje s pozicí vypravěče a s jeho perspektivou.
