Žo Langerová

Žo Langerová (1912–1990), rozená Zsófia Bein, se narodila v Budapešti, kde její otec pracoval jako ředitel cukrovaru. V roce 1934 si vzala Oskara Langera, slovenského levicového intelektuála, a přestěhovala se do Bratislavy. Na konci roku 1938 emigrovala spolu s manželem a dvouletou dcerou Zuzkou před nacismem do Spojených států, kde zůstali až do roku 1946. V Americe vystřídala několik zaměstnání, pracovala například jako servírka, fotografka nebo asistentka šéfa známého knihkupectví. Dokázala se uplatnit i díky svému mimořádnému jazykovému nadání.

Po válce se rodina na žádost Langerových komunistických přátel vrátila na Slovensko a usadila se opět v Bratislavě. Zde se jim v roce 1948 narodila druhá dcera Táňa. Žo zpočátku pracovala v podniku zahraničního obchodu Ligna, po manželově zatčení v roce 1951 ji přeřadili do výroby. Pracovala jako dělnice v Matadorce, později v Drevoně. Roku 1952 ji v rámci tzv. Akce B spolu s dětmi odsunuli do Tvrdošovců nedaleko Nových Zámků, odkud se po dvou letech ilegálně vrátila do Bratislavy. Jediným zdrojem příjmů pro ni byly tehdy překlady, které vycházely pod jiným jménem. V roce 1956 našla zaměstnání v nově založeném bratislavském Večerníku, později, až do odchodu do penze, pracovala jako redaktorka časopisu Príroda a spoločnosť. V srpnu 1968 po invazi sovětských vojsk emigrovala a usadila se ve Švédsku. Naučila se jazyk a osm let pracovala jako korespondentka v podniku ASEA. Zemřela 1. prosince 1990 v Uppsale.