Miroslav Veverka

Miroslav Veverka (1927–2020) vystudoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity a do začátku normalizace působil jako soudce a pracovník ministerstva spravedlnosti. V roce 1971 musel z politických důvodů opustit justici a až do roku 1989 se živil jako sociální pracovník. V této době se ve volném čase začal věnovat studiu biologie a dalších přírodovědných disciplín. V roce 1990 byl zvolen soudcem Nejvyššího soudu v Praze a po přemístění této instituce do Brna pokračoval jako soudce Vrchního soudu v Praze až do svého odchodu do důchodu v roce 2003. V této funkci řešil i některé mediálně známé kauzy, jako byl případ generála Alojze Lorence, agenta provokatéra Ludvíka Zifčáka či nájemného vraha Jiřího Kajínka. V šedesátých a sedmdesátých letech publikoval řadu článků v odborných časopisech doma i v zahraničí, a to převážně z oblasti kriminologie. Jeho knižní prvotinou byla Evoluce svým vlastním tvůrcem (PROSTOR 2013, 2014). Následovalo Hledání Boha (PROSTOR 2019).