Luboš Taraba

Luboš Taraba (1958) se již od doby studií na Filozofické fakultě UK (obor filozofie-dějepis) zajímá především o kontroverzní dějinné události a osudy rozporuplných osobností. V roce 1990 vydal svou prvotinu Charles de Gaulle, oceněnou za přínos v oblasti literatury faktu. O dva roky později vyšla jeho monografie Duce, zachycující životní dráhu Benita Mussoliniho. Na dějinné období popsané v monografii Nebezpečný intrikán – Život Charlese Maurice Talleyranda (1995) volně navázaly obsáhlá monografie Waterloo (1999) a Vídeňský kongres (2002). V roce 2006 se vrátil k tématu evropských konfliktů 19. století, a to v publikaci Divná válka – francouzsko-pruská válka 1870–1871. Na tuto linii navázal volnou trilogií o válkách za osvobození Itálie – Krve po kolena: Solferino 1859 – zlom ve válkách o sjednocení Itálie (2011), Italské patálie maršála Radeckého: První válka za osvobození Itálie 1848–1849 (2013) a Prodané vítězství: Poslední válka za osvobození Itálie 1866 (2014). Pro všechny práce Luboše Taraby je příznačná stylová lehkost a čtivost, zároveň však respekt k historickým faktům, které autor dokáže skloubit v celek přístupný i nezasvěcenému čtenáři.