Kánon západní literatury

Kniha známého amerického literárního vědce a kritika se zabývá otázkami literárního kánonu, jeho utváření a proměn. Literární teorii i historii přitom zasazuje do mnohem širšího kontextu západoevropských kulturních dějin, respektive napětí mezi tradicí a jejím neustálým porušováním. Ve třiadvaceti kapitolách se obšírně věnuje největším autorům a dílům evropské a americké literatury od počátku až do současnosti, přičemž do samotného centra literárního kánonu staví Williama Shakespeara jako autora nejuniverzálnějšího a v podstatě nepřekonaného. Bloom se v tomto svém dosud posledním díle věnuje koncepci "úzkosti z vlivu", kterou rozpracoval ve svých předcházejících knihách, avšak zároveň zde vášnivě argumentuje proti trendům v současné literární teorii a kritice, které se pokoušejí západní kánon zrušit, ať už ve jménu multikulturalismu či feminismu, a literaturu redukovat na cirkulaci ”sociálních energií”. Obšírněji se zabývá několika velkými postavami dějin západní literatury, které považuje z hlediska utváření kánonu za klíčové, přičemž do samého centra kánonu staví W. Shakespeara. Svým polemickým vyhrocením vyvolala kniha mnoho debat, zejména v anglosaském světě.