Recenze

Snyder, Timothy: Tyranie

Lidové noviny | 10. 6. 2017 | rubrika: Orientace – Kritika | strana: 28 | autor: Josef Chuchma

Jednoduché pravdy. Jen se jich držet...
  
Kniha Tyranie od Timothyho Snydera (* 1969), amerického historika se specializací na dějiny střední a východní Evropy zejména minulého století, obsahuje dvacet apelů. Každý z nich autor vzápětí rozvede na několika následujících tiskových stranách.
 
Argumentaci pro každý z těch apelů – například Varuj se státu jedné strany, Pamatuj na profesní etiku, Vykroč z řady, Chraň si soukromí či Pozor na nebezpečná slova – Snyder hledá v evropských dějinách minulého století; odpovídá tomu i podtitul tenkého svazku: 20 lekcí z 20. století.

Historia magistra vitae, historie je učitelkou života, vysvětluje se ve školách. Pohled na dějiny, minimálně na ty moderní, ukazuje, že tato slova často vyjadřují daleko spíše přání než realitu. Avšak opatrně s každým zobecněním! Ano, nalezli bychom, třeba právě v minulém století, dosti příkladů pro tvrzení, že lidé jsou nepoučitelní; jako kdyby v člověku coby druhu, ač vybaveném pamětí a rozumem, existoval mohutný pud táhnoucí jej k používání destrukce a k prožívání zkázy zas a znovu. Ale nalezli bychom i nemálo příkladů pro tvrzení, že člověk coby homo politicus a homo economicus se snaží poučit z minulých chyb předchůdců.

Poválečná Evropa, se zapojením USA, brala v potaz, co přinesly dva světové válečné konflikty. Kontinent sice roztínala železná opona, ale kdyby bývalo neexistovalo poučení z nedávné historie, daleko pravděpodobněji by studená válka přerostla ve válku horkou. Svou roli v tom pochopitelně hrály jaderné zbraně, ono zastrašování záhubou, která nebude uznávat státní hranice. Ty dvě světové války se rozhořely ještě bez existencí jaderných bomb. Připomínáme to proto, že při formulování historických paralel, při uvádění příkladů z minulosti a jejich aplikaci na dnešek, respektive na jinou dobu, je třeba myslet na limity takových srovnávání, a tudíž i možných poučení z nich.
 
Je čas to vyslovit
 
Své limity logicky mají i „lekce z 20. století“, které uděluje Snyder v Tyranii. Neznamená to ovšem, že bychom autorův soupis zásad a argumentů měli brát se značnou rezervou a distancí. Takový přístup bude přirozeně volit ten, komu nesejde na tom, na čem bytostně záleží Snyderovi, totiž na zachování liberální demokracie. Pokud čtenář s autorem sdílí přesvědčení, že liberální demokracie je nejhumánnějším uspořádáním, k němuž lidstvo zatím došlo, potom se zásadami, na něž historik apeluje, nelze nesouhlasit. Jen není nutné brát jako bernou minci všechnu faktografickou hmotu historických sond, které Snyder pro podporu těch zásad dodává.

„Pokud musíš nosit zbraň, používej ji s rozmyslem,“ zní sedmá z dvaceti zásad; je nutné mít na paměti, že „hrůzy minulosti povstávaly také ze situací, kdy se policisté a vojáci nechali bezprecedentním způsobem využít,“ dodává historik k citované zásadě v jakémsi podtitulku k ní. V samotné historické lekci vázané k této zásadě pak připomíná praxi sovětské NKVD během stalinského tzv. velkého teroru, kdy popravy zastřelením vykonával, tvrdí autor, „jen relativně malý počet mužů“. Velký teror byl krajností a její názornost je natolik těžkotonážní, až tím paradoxně odebírá danému varování naléhavost. Naopak sedí připomenutí požáru Říšského sněmu: Snyder píše, že lekce, kterou tyrani čerpají z této události, zní: „… jeden chvilkový šok umožňuje nastolit celou věčnost poroby.“ Poučení pro zastánce liberální demokracie je dle historika následující: „… přirozený strach a úzkost nás nesmějí dohnat ke zničení stávajících (demokratických) institucí.“ Tomuto pokušení jsme v této zemi bezprostředně vystaveni, a ještě vystaveni budeme! Klid tedy u Snydera neznamená lhostejnost, nýbrž odolání pokušení ustavit „lidovější“ či jinak „kvalitnější“ instituce, jež jsou pak ve skutečnosti prostředkem autoritářství.

Nelze si nevšimnout, že (a to je také paradox), že Snyder sice sepisuje lekce z minulého století, ale to, co nejednou radí, má s poučením z uplynulého věku pouze volnou souvislost. V zásadě je totiž Tyranie kritikou současného stavu, vyjádřením osobních obav, jež autor, profesí historik, opírá o poznatky z dějin (a kdyby byl historikem středověku nebo odborníkem na 19. století, nalezl by argumenty i tam, možná jen méně přímočaré). Kupříkladu v apelu, aby občan nepoužíval fráze, Snyder nabádá, „... odtrhni se od internetu, čti knihy“, a v jeho seznamu doporučených knih se vyskytuje mj. Dostojevskij (Bratři Karamazovi). „Post-truth je předehrou fašismu,“ končí autor 10. lekci (Věř v pravdu). Opakovaně v souvislosti s manipulacemi a nepravdami kritizuje Donalda Trumpa, ten mu leží v žaludku. „Neposmívej se ,mainstreamovým médiím‘. Raději si všimni, že už dávno netvoří hlavní proud,“ píše také. Mainstreamem jsou dnes postpravdy.

Tyranie je aktualita, osobní Snyderovo občanské angažmá. Dikce té knihy nemá daleko k dikci transparentů nebo promluv v mobilizujících interview. Ale nejedná se o spisek propagandistický. Jde mnohem víc o dobově podmíněný apel, aby čtenář sám kriticky myslel a vážil si staré dobré demokracie. Mimochodem: Tyranie může posloužit jako výborná učební pomůcka při výchově k občanství.