Recenze

Ševela, Vladimír: Český krtek v CIA

Host | 9. 5. 2016 | rubrika: Recenze | strana: 93 | autor: Simona Barešová

Krtek nebo krysa?
Strhující biografická výpověď československého špiona


Jak se ze společenského outsidera, buřiče s protikomunistickým postojem a věčného potížisty, stýkajícího se s pražskou bohémou, stane spolupracovník StB? Na to hledá odpověď příběh špionážní kariéry Karla Köchera, inteligentního a zároveň psychologicky komplikovaného agenta. Autorem knižního portrétu je reportér Respektu a Týdeníku Echo Vladimír Ševela, který na týž námět napsal i scénář k dokumentu nazvanému Rino.


Máloco zaujímá tolik pozornosti jako faktografické vyprávění, které by bylo jako fabulovaný román jen stěží uvěřitelné. Autor sám opakovaně podotýká, že pokud by se podobná zápletka použila v beletrii, byla by kritiky ztrhána jako naprosto nedůvěryhodná. Například to, že hrdina seděl v lavici a kamarádil se s Vladivojem Tomkem, který byl posléze zastřelen za odboj proti komunistům. Vezmeme-li navíc v úvahu, že kniha vykresluje naprostého „záporáka“, čtenářská přitažlivost se stupňuje na maximum. Koho by přece nezajímal život zrádce schopného zrazovat pro kariéru i své nejbližší? A kdo si je jistý, že by také nepodlehl?


Vladimír Ševela dokáže v dokonalém chronologickém sledu velmi poutavým způsobem skloubit popis životního postupu Karla Köchera od studenta anglického gymnázia, francouzského lycea, inženýra matfyzu, špiona StB až po agenta CIA a zároveň podrobně vykreslit jeho složitý charakter.


Psychologická celistvost postavy pak začíná u vztahu s rodiči, který ho bezpochyby morálně deformoval. Chladný vztah k bezcitnému otci, fanatickému katolíkovi, vyvrcholil během období Köcherových uměleckých ambicí, kdy před Karlovým přijímacím řízením na FAMU otec dokonce napsal vedení dopis, v němž svého syna zesměšňoval a ponižoval. Jeho slabá matka byla vždy v područí Köchera staršího, který jako bývalý styčný důstojník československého štábu zjednával vojenský pořádek i doma. Ale ani přes vyčerpávající rozkrývání špionova života není zcela jasný Köcherův záměr a motivace jeho činů. Zmiňuje se, že spolupracoval s východním blokem, aby oslabil moc USA, jinde odhaluje touhu přeběhnout k CIA. Ševelů ani zde nijak nefabuluje, nechává rozhodnutí na čtenáři. A tak smysl všeho Köcherova konání snad nejlépe vystihuje zmínka jeho kamaráda z dětství Petra Přibíka: „Já myslím, že Karluša chtěl bejt prostě slavnej […].“


Přestože Vladimír Ševela mohl vytvořit ze spekulací, k nimž mnohé nedořešené situace vybízejí, téměř bulvárně podbízivé čtivo, nestalo se tak. Zůstává věrný žurnalistickému minimu a veškeré sdělené informace ověřuje alespoň z jednoho dalšího zdroje. V příběhových mezerách se angažuje, ale pouze do té míry, že pokládá čtenářům otázky, které jsou nějakým způsobem vztaženy k již doloženým faktům.


Již z úvodních kapitol vyplývá, že Köcherova výpověď, na níž je kniha založena, není spolehlivá. Nespolehlivých a rozporuplných je i mnoho událostí, jež odlišně dokládají svědci, vyšetřovací spisy nebo Karel Köcher. Ctižádostivý a egoistický muž, který celý život trpěl pocitem nedoceněnosti, své promluvy často upravuje ve svůj prospěch, avšak Ševela je průkazním materiálem uvádí na pravou míru. Autor si však zároveň v místech, kde se nabízí snadné odsouzení bezcitného agenta, ponechává neutrální tón. Chvályhodný odstup pak umocňuje připomínáním, že mnohé situace sice mohou být pravdivé, ovšem neexistují pro ně důkazy.


Vladimír Ševela zároveň zmapoval společenskou a politickou situaci šedesátých let v Československu, sedmdesátých let v USA, ale především vlastní činnost tajných služeb před pádem železné opony. Kniha tak bezskrupulózní a inteligentní osobnost Köcherova typu zachycuje jako součást paranoidního prostředí, v němž se dokázal pohybovat než co „krtek“ (neboli zrádce ve vlastních řadách) spíše s krysí přizpůsobivostí.