Recenze

Ševela, Vladimír: Český krtek v CIA

Lidové noviny | 28. 11. 2015 | rubrika: Orientace | strana: 22 | autor: Petr Zídek

Příběh českého krtka v CIA

Životopis Karla Köchera, českého agenta StB a KGB, kterému se v 70. letech podařilo proniknout do CIA, je bezkonkurenčně nejlepší prací o rozvědce komunistického Československa, která byla kdy napsána.

Karel Köcher (1934) je jediným známým agentem zahraniční tajné služby, kterému se podařilo proniknout do CIA. A Vladimír Ševela (1965) je jediným autorem, který se pokusil jeho neuvěřitelný život rekonstruovat na základě všech dostupných pramenů. Hlavními mu byly materiály StB a vzpomínky samého protagonisty, kromě toho se mu podařilo získat svědectví sedmi desítek osob, které s Köcherem přišly do styku, a to jak v Československu, tak i v Americe.

Ševelovou hlavní devízou je střízlivost. Všechny důležité údaje prověřuje a ověřuje z dalších zdrojů, nebojí se přiznat, že něco neví nebo se to dá vykládat různě. Z čtyřsetstránkové knihy, která se čte lépe než mnohý thriller, vyvstává velmi plastický a různobarevný portrét hlavního hrdiny. Muže, který měl velmi zvláštní vztahy s rodiči (jeho otec jej udal), hovořil plynně čtyřmi jazyky, vystudoval matematicko-fyzikální fakultu, studoval FAMU, v mládí se podílel na skautských protikomunistických aktivitách, psal oblíbené pořady do rozhlasu a byl odsouzen za sex s nezletilou. Psychicky labilního cholerika, který dokázal oklamat detektor lži. Muže, který začal hrát s ďáblem a možná i pár partií vyhrál. Neuvěřitelně pilného člověka, jejž poháněl komplex méněcennosti, a slavomana. Chorobného egomaniaka se spasitelskými sklony.

Otázka, kým byl a komu Karel Köcher ve skutečnosti sloužil, se táhne celou knihou, ale definitivní odpověď chybí. „Já myslím, že Karluša chtěl prostě bejt slavnej – ať už jako profesor na Columbii, expert Brzezińského nebo špion – prostě slavnej Köcher,“ říká o něm v knize jeden přítel z mládí. Otázku, pro koho Köcher opravdu pracuje a proč, si kladli často i jeho řídící důstojníci z StB: „Asi těžko najdeme přesně proporci hlavních motivů, které ho vedly a snad dále vedou, proč přijal spolupráci s námi (...) Zdá se mi, že asi hledá spojení svých vlastních zájmů, přání, snad i určitých skrytých snů o kariéře vědce, člověka na úrovni, finančně dobře zajištěného s tím, co po němchceme my. Snad chce i dokázat před mnohými známými doma, kteří ho za nic neměli, kam až to dotáhl,“ napsal jeden z nich.

Sám Köcher se dnes stylizuje do role člověka, který usiloval o zmírnění mezinárodního napětí a snažil se vytvořit komunikační kanál mezi Američany a reformně naladěnou částí KGB. Ševelova kniha však tuto sebeprezentaci bourá: ukazuje, že mu šlo zejména o osobní prospěch a uznání. Na své cestě se štítil máločeho. Mezi českými exulanty v Americe byl považován za přepjatého antikomunistu, zatímco svým řídícím důstojníkům vyprávěl, jak Ameriku nesnáší, a obhajoval sovětskou invazi v roce 1968 a vedoucí úlohu strany. Přestože Ševela ukazuje, že Köcher zřejmě není přímo odpovědný za smrt sovětského diplomata a amerického agenta Alexandra Ogorodnika, což se mu nejčastěji předhazuje, jeho udání prokazatelně poškodila řadu lidí.

V mozaice Köcherova příběhu zůstává celá řada bílých míst: Co přesně vyzradil KGB? Jak na něj přišla FBI? Za sto, dvě stě let, až se otevřou ruské a americké zpravodajské archivy, bude snad příležitost se ke Köcherově neuvěřitelné story vrátit. A také dopovědět příběh jeho řídícího důstojníka Jana Fily, který záhadně zmizel v době, kdy byl Köcher vyměněn na Glienickém mostě za sovětského disidenta Nathana Ščaranského. Rozvědčíka, který podle různých indicií Köchera nejen „shodil“, ale také poskytl Američanům informace zásadní důležitosti, jež pomohly v první polovině 80. let odvrátit jadernou válku.