Recenze

Schlink, Bernhard: Letní lži

Instinkt | 21. 9. 2017 | rubrika: Kultura | strana: 60 | autor: Petra Smítalová

Každý někdy lhal

           
Autor světového bestselleru Předčítač Bernhard Schlink v nové povídkové knize Letní lži píše o sebeklamech a úzkostlivě tajených podvodech, kterých se občas dopouštíme.

Ačkoli by název knihy mohl evokovat téma nevinných a tak trochu neškodných „letních lží“, ve skutečnosti autor vypráví sedm příběhů, v nichž má záměrná lež či jen neochota přiznat si pravdu poměrně fatální následky. Hlavní hrdinové ve vleku závislosti na úspěšné kariéře, penězích nebo třeba na vlastnickém způsobu lásky zjišťují, že se jim vytratila radost z osobních vztahů a zbyl podivný pocit osamění.

Hudebník Richard z povídky Po sezoně se neumí vzdát starého způsobu života a kariéry pro nečekaně nalezenou lásku k Susan. Nevěrný dramatik z druhé povídky zase zkoumá, zda je dobré lhát, když tím člověk může zabránit konfliktu, a jestli je pravda pro lásku potřebná. V místy až hororovém Domě v lese muž zcela záměrně izoluje svoji ženu spisovatelku a dceru v domě na venkově. Kompenzuje si nedostatek citu z vlastního dětství nezdravou závislostí na rodině, kterou touží mít pouze pro sebe.

Werner Menzel z povídky Cizinec v noci je pak až uhrančivý lhář, jenž díky lžím může vést pohodlný život, a stárnoucí profesor trpící rakovinou se v próze Poslední léto rozhodne rodině zamlčet své odhodlání dobrovolně odejít ze života. V Cestě na jih se stará žena setkává se svou první láskou, aby zjistila, že desítky let lhala sama sobě, protože nemohla snést vinu za své dávné špatné rozhodnutí.

Všechny příběhy se odehrávají během léta nebo na jeho sklonku a jejich atmosféra se často proměňuje od prosluněné k sychravě melancholické. Německý prozaik a právník Bernhard Schlink své příběhy stylisticky cizeluje a na psychologii postav si dává velmi záležet. Přesto jeho styl působí lehce. Navíc má jako autor detektivních románů smysl pro udržení správného tempa vyprávění a umí zprostředkovat napětí.

Síla povídek není ani tak v překvapivé pointě, jako spíš ve filigránském vykreslení emocí a duševních hnutí jednotlivých figur. Autor ve čtenáři rozehrává festival otázek, které často nemají jednoznačnou odpověď. Re¬lativizuje i ostrou hranici mezi pravdou a lží. Často lehce pootevřené konce povídek to vše jen sympaticky podtrhují. Zároveň však vzkazují, že i když se lež možná může krátkodobě vyplácet, ve výsledku nic dobrého nepřinese.