Recenze

Judt, Tony: Penzion vzpomínek

Xantypa | 31. 1. 2017 | rubrika: Tipy – knihy | strana: 118 | autor: Vladimír Karfík

Britský historik je českému intelektuálnímu prostředí důvěrně známý. Ve vzpomínkách se vrací i do osmdesátých let, kdy se začal zajímat o dění v Československu, a tehdy pocítil bezmoc vyjadřovat se k situaci, kterou neznal. Začal se tedy učit česky, poznával „bohatou a přitažlivou literaturu, o níž jsem dosud neměl tušení a... stal se ze mě zcela odlišný typ vědce, historika, člověka“. „Posedlost“ češtinou mu pomáhala vyhnout se pocitu kulturní převahy, získaly si ho charakteristické české vlastnosti „jako jsou pochyby, malé kulturní sebevědomí a skeptická sebeironie“, jak je znal z židovských pramenů, především od Kafky, který je pro něho „českým spisovatelem par excelence“. Jezdil do Prahy přednášet mladým lidem v bytových seminářích, bez této zkušenosti a češtiny by nenapsal knihu POVÁLEČNÁ EVROPA. Česká dobrodružství „byla tou nejlepší krizí středního věku“. Když Tonyho Judta později postihla nemoc, jež vedla k ochrnutí těla, ale neohrozila pronikavost a jasnost jeho myšlení, za dnů nehybnosti odvyprávěl v PENZIONU VZPOMÍNEK fascinující životní příběh. Na Judtových vzpomínkách je mnoho věcí zajímavých, především lidských, osudy jeho rodiny, jež před pogromy odešla z Ruska, Rumunska, Litvy, Polska, vzpomínky dítěte na švýcarský horský penzion, v němž byl s rodiči na dovolené, na britské školy, jež neměl rád, na otcovu vášeň pro automobily, na svůj vztah k železnici, na americké univerzity, hlavně na New York, který si zamiloval.