Katalog titulů

Městečko Trochenbrod, v polštině Zof­jówka, se od většiny podobných míst ve východní Evropě lišilo pouze tím, že jeho obyvatelé byli až na výjimky Židé a mluvili jidiš. Tehdy jediné samostatné židovské městečko rostlo a vzkvétalo uprostřed lesa volyňského vojvodství. V září 1939, po sovětské invazi do Polska, byla Zofjówka začleněna do Ukrajinské sovětské socialistické republiky a přejmenována na Sofijovku. O dva roky později ji nacistické Německo anektovalo pod novým germanizovaným názvem Trochenbrod. Její obyvatelé byli povražděni, domy srovnány se zemí a všechny zbylé stopy odstraněny po návratu sovětské moci. Tam, kde kdysi stály ulice, tržiště, synagogy, parky a hřbitovy, zůstala jen tráva.

Národ a národní stát jsou v módě stejně jako retro nábytek nebo falešné řasy. V diskusích o Evropě jsou Evropa a národ permanentně stavěny proti sobě. Národní stát musí v každém případě zůstat. Kdo se ho dotkne, kdo ho chce v zájmu Evropy „překonat“, sklidí posměch či zuřivý odpor. Jenže co máme na mysli, když hovoříme o „národu“? Je každému jasné, co se tím míní? Anebo znamená národ, respektive národní stát pro každého něco jiného? Kolik definic národa existuje a co je jejich obsahem? Mají o něm Francouzi nebo Poláci stejnou představu jako Němci? Obývají také Katalánsko, Skotsko nebo Tyrolsko svébytné národy? A mohla by se sama Evropa stát národem? Renomovaná německá myslitelka a politoložka hledá odpovědi a snaží se pojmy národ a Evropa zasadit do společného kontextu.

Autor ve své nové knize popisuje jevy typické pro současnou ruskou společnost a politickou sféru a dokládá je na nedávných událostech. Vysvětluje, proč je prakticky nemožné, aby v Rusku fungovala demokracie, z jakého důvodu v této zemi dochází k policejním represím nebo odkud pramení expanzivní ruská mentalita. Všechny své teze opírá o reálná fakta z minulosti. Při analýze stavu nynějšího státu se tak autor vrací především k sovětské éře, v níž má současné Rusko kořeny. Kromě konkrétních událostí čerpá i z knih či filmů, z vyjádření odborníků a v neposlední řadě z vlastních zkušeností, jež nasbíral za 22 let života v Sovětském svazu.

Sága jednoho století Carmen Kornové o osudech čtyř hamburských přítelkyň od jara 1919 až do ledna 1999 si získala přízeň milionů čtenářů. Díky studii ženského přátelství a vývoji emancipace hrdinek je dnes Kornová označována za „německou Ferrante“. Čtenáři oceňují její schopnost přesvědčivě zachytit osudy lidí poznamenaných dobou, v níž žili.

Diář na rok 2022 PŘÁTELSTVÍ přináší na každý týden podnětné myšlenky jedné z nejčtenějších spisovatelek současnosti ELENY FERRANTE. S motivem přátelství se setkáváme v celém jejím díle, zejména ve slavné tetralogii Geniální přítelkyně (PROSTOR 2016–2018), jež si získala miliony čtenářů na celém světě.

O „nejlepším tenistovi všech dob“ vyšla již řada publikací a článků, převážně od sportovních novinářů, ale pohled Milana Hanuše je v tomto kontextu ojedinělý stylem i pojetím. Vedle sportovní stránky totiž čtenáři přibližuje také psychologické pozadí tenisové hry i výjimečný způsob, jakým právě Roger Federer dokázal fenomenálně rozvinout svůj talent.

„Když se dívám zpátky na své dětství, nedovedu pochopit, jak jsem vůbec mohl přežít. Bylo to bídné dětství, jak jinak: o šťastném dětství nemá cenu psát. Horší než obyčejné bídné dětství je bídné irské dětství, a ještě horší je bídné irské katolické dětství.“ Tak začínají paměti Franka McCourta, který se narodil v Brooklynu v době hospodářské krize čerstvým irským přistěhovalcům a posléze vyrůstal ve slumech irského Limericku. Bez hořkosti, ale naopak s osobitým humorem popisuje hladovění, nemoci, špínu a strádání, nad nimiž by strnul i Charles Dickens.

Fareed Zakaria, jeden z „deseti největších světových myslitelů poslední dekády“, se ve své naléhavé a aktuální knize snaží nahlédnout za horizont událostí spojených se současnou koronavirovou krizí. V deseti lekcích-kapitolách se zamýšlí nad podobou světa po pandemii a čtenáře upozorňuje, že by bylo naivní očekávat návrat do stavu, na jaký jsme byli zvyklí před krizí.

Fascinující příběh Elišky Krausové-Chaves, sestry spisovatele Ivana Krause, politologa Michaela Krause a moderátora Jana Krause, která na jaře roku 1968 vyrazila do Kolumbie zdokonalit svoji španělštinu. Když přišla 21. srpna okupace Československa, rozhodla se v Kolumbii zůstat. Díky silným genům a lásce osudového muže dokázala zvládnout nejrůznější nástrahy a vystoupat vysoko na společenském žebříčku.

Veřejně známý intelektuál a spisovatel Adam Drechsler tuší, že brzy podlehne vážné nemoci, a vypraví se na svou poslední cestu přes oceán. V letadle se však seznámí s dívkou, která by snad jeho odcházení mohla dát ještě nový směr. V lehce mystifikačním „autobiografickém“ románu Jiřího Pehe nás vypravěč skrze rozhovor dvou lidí stojících na opačném konci životní cesty provede osobní historií českého emigranta, v níž se odrážejí dějiny naší země posledního více než půlstoletí.

Je to známý vtip: Chcete Boha pobavit? Vyprávějte mu o svých plánech. Ale možná se stejně dobře baví, když si čte dalších čtyřicet Palánových rad, jak má vylepšit svět ještě o něco víc. A možná mu je četl už přes rameno, když je zrovna psal. Radit něco pánu Bohu sice zavání pýchou, ale Palánův nejvyšší arbitr má přímo čapkovské rysy, takže lidský svět mu není vzdálený ani cizí, má pochopení pro naše omyly, chyby a slabosti, i pro tyhle naše pošetilosti. A třeba je takový i ve skutečnosti...

Volné pokračování čtenářsky úspěšných rad pánu Bohu je uzrálým vínem, které rozveseluje mysl, projasňuje chmurné dny a dýchá nadějí, že tu přece jenom nejsme sami. Autor se umí dívat kolem sebe i do sebe, a tak mu neunikají ty ohromné každodenní maličkosti i niterná hnutí, které dělají život tak jedinečným a neopakovatelným. Potom se stává i účtenka v hospodě či stará fotografie zážitkem. A možná nad tím i pán Bůh žasne, čeho si ten drzoun nevšimne.

Ilustrace Evy Bartošové pak jednotlivá zamyšlení dokreslují a vtipně komentují.

Smog v indickém velkoměstě je jako dech samotného ďábla. Pálí v očích, leze do nosu a úst, usazuje se na kůži, všechno rozmlžuje a maže z oblohy hvězdy. Ale může být i užitečný – když poskytuje krytí třem dětem, hledajícím nezvěstného spolužáka. 

V Indii podle odhadů zmizí až 180 dětí denně. Tato zmizení se do zpráv dostanou obvykle pouze v případech, kdy je únosce dopaden nebo zločin doprovázejí hrůzné okolnosti. Novinářka a spisovatelka Deepa Anappara dělala rozhovory s dětmi, které se živily přehrabováním odpadků nebo žebraly na křižovatkách, s dětmi, které se doma mohly jen s obtížemi učit kvůli složité situaci v rodině, a s dětmi, které musely ze školy odejít kvůli nábožensky motivovanému násilí. Na základě jejích zkušeností vznikl román Dokud vás nenajdeme o odhodlání dětí přežít ve společnosti, která je často záměrně zanedbává, vyprávěný z jejich perspektivy. Autorce se podařilo zachytit především odolnost, veselí a kuráž těchto dětí. Strhující drama navazuje na tradici silných příběhů o dětském přátelství ve stínu chudoby a náboženské nesnášenlivosti, reprezentovanou Lovcem draků Khaleda Hosseiniho. Kniha byla dosud přeložena do 22 jazyků

V roce 1945 byla Evropa na kolenou. Značnou část evropských zemí těžce postihlo válečné ničení, masové vraždění, letecké bombardování a rozvrat. Prakticky celá východní polovina kontinentu upadla pod sovětskou nadvládu, takže jednu totalitu tam nahradila druhá. Dnes už Sovětský svaz neexistuje a enkláva demokratických států Evropské unie v současnosti sahá až k hranicím samotného Ruska. Poválečná Evropa podává hutný a celistvý obraz cesty, kterou Evropa mezi těmito dvěma body urazila; příběh, jehož děj se odvíjel ve stínu minulé války.

Při pátrání po osudech vlastních předků, kteří v ukrajinském Lvově padli za oběť holokaustu, se syn židovských rodičů Philippe Sands seznámil s Horstem Wächterem, synem prominentního nacisty Otta von Wächtera, jenž v letech 1942–1944 zastával ve Lvově funkci okupačního guvernéra. Bylo jisté, že Horstův otec měl podíl na osudu Sandsových příbuzných, kteří za jeho vlády až na jedinou výjimku přišli o život. Avšak v synově srdci stále zaujímá společně s matkou zvláštní místo. Horst je přesvědčen, že otec byl slušný člověk, optimista, který se snažil konat dobro, ale pohltily ho hrůzy způsobené jinými.

Málokdo projde životem bez šrámů. Na někoho je toho ale naloženo tolik, že si říkáme, jak to jen může unést? S šesti ženami, které si v životě vytáhly černého Petra, hovořil známý publicista Aleš Palán. Jsou to rozhovory o těch nejtěžších věcech, jaké mohou člověka potkat, přitom nejsou o bolesti a zklamání. Jsou o síle, která se rodí až v průběhu boje, a o naději, která je pevná tehdy, pokud je zkoušená.