Katalog titulů

Není to ten, co neumí ve Slavnostech sněženek jezdit na kole, ale kance ve škole složí? A není taky Jáchymem, který hodí údaje Františka Koudelky do stroje? Petra Bruknera (1943) zkrátka znáte nejen z filmů dua Smoljak a Svěrák i z Divadla Járy Cimr­mana, kde jako neherec úspěšně hraje již desítky let.

Příběh lásky dvou lidí, kterým se vztah pod rukama proměnil v milostný zápas. Tomáš, šarmantní a uznávaný pražský intelektuál, se seznámí s režisérkou Martinou, která žije a pracuje zároveň v Paříži i Praze a píše scénář dokumentárního filmu o Milanu Kunderovi. Vášnivá láska netrvá příliš dlouho, Martina postupně objevuje, že s partnerem není ve vztahu sama, až se z ní stane neúnavná rozkrývačka Tomášových dalších a dalších nevěr, přičemž Tomášovy milenky se postupně stávají jejími spiklenkami.

Televizní moderátor Rey Koranteng, fotbalista Theodor Gebre Selassie, filantropka a moderátorka Lejla Abbasová, spisovatel Tomáš Zmeškal, choreograf a tanečník Yemi A. D., sinolog Martin Kříž, spisovatelka a numeroložka Monika Ben Thabetová, televizní moderátorka Zuzana Tvarůžková a zpěvačka Madalena João, ty všechny vyhledal Obonete S. Ubam, aby se jich zeptal,
jaké bylo jejich dětství a dospívání a jak těžké pro ně bylo prorazit a udělat kariéru v různých oborech.

Autor úspěšné knihy Sedm let v Africe si chtěl totiž porovnat vlastní zážitky s jinými osobnostmi, které sice vyrůstaly v české kotlině, avšak s poněkud neobvyklou barvou kůže. Tak vznikl soubor rozhovorů s názvem Náš černobílý svět, pohled na zdejší prostředí z netradičního úhlu, který dosud česká společnost postrádala. 

Městečko Trochenbrod, v polštině Zof­jówka, se od většiny podobných míst ve východní Evropě lišilo pouze tím, že jeho obyvatelé byli až na výjimky Židé a mluvili jidiš. Tehdy jediné samostatné židovské městečko rostlo a vzkvétalo uprostřed lesa volyňského vojvodství. V září 1939, po sovětské invazi do Polska, byla Zofjówka začleněna do Ukrajinské sovětské socialistické republiky a přejmenována na Sofijovku. O dva roky později ji nacistické Německo anektovalo pod novým germanizovaným názvem Trochenbrod. Její obyvatelé byli povražděni, domy srovnány se zemí a všechny zbylé stopy odstraněny po návratu sovětské moci. Tam, kde kdysi stály ulice, tržiště, synagogy, parky a hřbitovy, zůstala jen tráva.

Národ a národní stát jsou v módě stejně jako retro nábytek nebo falešné řasy. V diskusích o Evropě jsou Evropa a národ permanentně stavěny proti sobě. Národní stát musí v každém případě zůstat. Kdo se ho dotkne, kdo ho chce v zájmu Evropy „překonat“, sklidí posměch či zuřivý odpor. Jenže co máme na mysli, když hovoříme o „národu“? Je každému jasné, co se tím míní? Anebo znamená národ, respektive národní stát pro každého něco jiného? Kolik definic národa existuje a co je jejich obsahem? Mají o něm Francouzi nebo Poláci stejnou představu jako Němci? Obývají také Katalánsko, Skotsko nebo Tyrolsko svébytné národy? A mohla by se sama Evropa stát národem? Renomovaná německá myslitelka a politoložka hledá odpovědi a snaží se pojmy národ a Evropa zasadit do společného kontextu.

Autor ve své nové knize popisuje jevy typické pro současnou ruskou společnost a politickou sféru a dokládá je na nedávných událostech. Vysvětluje, proč je prakticky nemožné, aby v Rusku fungovala demokracie, z jakého důvodu v této zemi dochází k policejním represím nebo odkud pramení expanzivní ruská mentalita. Všechny své teze opírá o reálná fakta z minulosti. Při analýze stavu nynějšího státu se tak autor vrací především k sovětské éře, v níž má současné Rusko kořeny. Kromě konkrétních událostí čerpá i z knih či filmů, z vyjádření odborníků a v neposlední řadě z vlastních zkušeností, jež nasbíral za 22 let života v Sovětském svazu.

Sága jednoho století Carmen Kornové o osudech čtyř hamburských přítelkyň od jara 1919 až do ledna 1999 si získala přízeň milionů čtenářů. Díky studii ženského přátelství a vývoji emancipace hrdinek je dnes Kornová označována za „německou Ferrante“. Čtenáři oceňují její schopnost přesvědčivě zachytit osudy lidí poznamenaných dobou, v níž žili.

Diář na rok 2022 PŘÁTELSTVÍ přináší na každý týden podnětné myšlenky jedné z nejčtenějších spisovatelek současnosti ELENY FERRANTE. S motivem přátelství se setkáváme v celém jejím díle, zejména ve slavné tetralogii Geniální přítelkyně (PROSTOR 2016–2018), jež si získala miliony čtenářů na celém světě.

O „nejlepším tenistovi všech dob“ vyšla již řada publikací a článků, převážně od sportovních novinářů, ale pohled Milana Hanuše je v tomto kontextu ojedinělý stylem i pojetím. Vedle sportovní stránky totiž čtenáři přibližuje také psychologické pozadí tenisové hry i výjimečný způsob, jakým právě Roger Federer dokázal fenomenálně rozvinout svůj talent.

„Když se dívám zpátky na své dětství, nedovedu pochopit, jak jsem vůbec mohl přežít. Bylo to bídné dětství, jak jinak: o šťastném dětství nemá cenu psát. Horší než obyčejné bídné dětství je bídné irské dětství, a ještě horší je bídné irské katolické dětství.“ Tak začínají paměti Franka McCourta, který se narodil v Brooklynu v době hospodářské krize čerstvým irským přistěhovalcům a posléze vyrůstal ve slumech irského Limericku. Bez hořkosti, ale naopak s osobitým humorem popisuje hladovění, nemoci, špínu a strádání, nad nimiž by strnul i Charles Dickens.

Fareed Zakaria, jeden z „deseti největších světových myslitelů poslední dekády“, se ve své naléhavé a aktuální knize snaží nahlédnout za horizont událostí spojených se současnou koronavirovou krizí. V deseti lekcích-kapitolách se zamýšlí nad podobou světa po pandemii a čtenáře upozorňuje, že by bylo naivní očekávat návrat do stavu, na jaký jsme byli zvyklí před krizí.